-
text Honza Vedral
foto Jan Nožička
Štěpán Suchochleb
Nechceme se jen navzájem odrat
9
Insider
1
-
Patří k matadorům české promotérské a bookerské scény. Kromě vlastní společnosti Capricorn Promotion je Štěpán Suchochleb ředitelem showcase festivalu Nouvelle Prague, který k nám již potřetí přiveze zajímavé zámořské kapely. A na konferenci největší světové šajby současného hudebního byznysu. V rozhovoru pro Headliner vzpomíná i na památnou story s uprchlým lvem, který ohrožoval návštěvníky Rock for People.
Lidé v hudebním byznysu se povětšinou rekrutují ze zneuznaných muzikantů
Nouvelle Prague se letos koná mezi 6.–7. listopadem v prostorách pražského pivovaru Staropramen a i tentokrát se zdá, že to bude jedna z nejdůležitějších akcí pro celou hudební branži i hledače nové muziky. Rozhovor se Štěpánem Suchochlebem jsme ale museli začít hlouběji v minulosti. V devadesátých letech, době, kdy se po nedokončeném studiu anglistiky, pomocných pracích na stavbách a v zemědělství v Británii a nakonec studiu kulturní antropologie naplno vrhnul do nestálého a nevyzpytatelného hudebního prostředí.
Jak se dnešní ředitel festivalu vůbec dostal do hudební branže?
Podle mého se lidi v hudebním byznysu povětšinou rekrutují ze zneuznaných
zpívala s námi holka, která uměla anglicky, měli jsme výborného kytaristu. Byla to taková zajímavá dvouletá jízda, ale chyběl nám tah na bránu. Zásadní ale bylo, že
muzikantů, kteří to nikam nedotáhli. Takže i já jsem začínal skoro jako každý – hrál jsem v kapele na basu. Jmenovali jsme se Cul-De-Sac – tedy Slepá ulice – měli jsme i nějaké koncerty, hráli nás na Radiu 1,
9
Insider
2
-
Ředitel Nouvelle Prague v hudbě začínal jako basák a bedňák
jsme v dubnu 1993 vystoupili jako předkapela The Walkabouts v pražském klubu U Zoufalců, což byla a myslím, že stále je, kultovní kapela ze Seattlu, se kterou jsem se spřátelil. O rok později mi nabídli, jestli bych jim na evropském turné nedělal bedňáka.
A tím jste přestoupil na druhou stranu barikády?
Kolem roku devadesát pět a devadesát šest jsem s nimi strávil několik měsíců na turné. Zrovna je podepsali Virgin a bylo to velké. Poznal jsem spoustu kapel, o kterých jsem do té doby vůbec neslyšel, a poznal, jak to chodí v zákulisí. Tehdy to bylo ještě
uvolněné a fungovalo na jiné bázi než dnes, kdy je všechno rozděleno páskami. Na festivalech byli všichni muzikanti jedna velká rodina. Když byl člověk v backstagi, mohl mluvit s kýmkoli, tak jsem si začal brát telefonní čísla přímo na kapely nebo jejich agenty. Tehdy ještě všichni chtěli hrát v Praze, takže to nebyl žádný problém. Až na to, že nebyl žádný e-mail a dohody požadovali písemně.
Jak jste to řešil?
Za strašné peníze jsem si pořídil fax, protože všechny nabídky musely chodit faxem. Mentalita té doby byla úplně jiná. Dnes všichni chtějí, aby se o nich vědělo. Tehdy se agenti
9
Insider
3
-
V devadesátých letech bylo v hudebním byznysu strašně peněz a všichni přehrabovali nabídky vidlemi
koncert byl v Noře v Kopřivnici a pro třetí jsme se spojili s Ondřejem Šturmou ze Scrape Sound, kteří tehdy dělali John Spencer Blues Explosion. Dohodli jsme se, že místo abychom si konkurovali, uspořádáme ty pražské koncerty společně v Akropoli. Ondřeje obdivuju, protože si jako promotér dokázal dodneška udržet tvář. Vím, že já sám jsem ji později v devadesátých letech ztratil, dělal jsem pro kdekoho a kdeco od Eltona Johna po Mobyho. Kdežto Ondřej si Scrape Sound vypiplal jako značku a jeho koncerty jsou zárukou kvality, i když třeba lidi neznají interprety, které veze. To se mi líbí.
Proč jste se nevydal touhle cestou vy?
Asi kvůli penězům. Zjistil jsem, že písničkáři, se kterými jsem začínal, nefungují. Že když mám z koncertu svých patnáct procent, protože to je standardní zisk promotéra, musí být ty akce co nejdražší, abych na nich mohl vydělat. A tak jsem začal dělat místo srdcových věcí komerční. Kolem roku 1999 jsem totiž poprvé bookingem vydělal nějaké peníze, a to kupodivu díky festivalu Blues Alive, který je pro mě dodnes srdcovou záležitostí. Tehdy jsem si poprvé říkal, že by to mohlo fungovat. Do té doby jsem se živil překládáním knih. A to byla dost osamělá práce, cítil jsem, že potřebuji vylézt mezi lidi, a tak jsem začal dělat koncerty naplno. A nějakou dobu mi bylo jedno, jaké.
Prožil jste si i nějaký neúspěch?
Jsem obecně hodně opatrný člověk a myslím, že umím ukecat kapelu na dobré
Pamatujete si první koncert, který jste udělal?
Samozřejmě. Byl to písničkář Terry Lee Hale, kterého jsem přivezl do kina Peklo v Harrachově. Bylo to skvělé. Nechci, aby to vyznělo pejorativně, ale tam na venkově v té době snad nikdo předtím neviděl živého Američana. Když jsme na plakáty dali velkým písmem USA, tak se přišli podívat všichni. Měli jsme návštěvnost kolem dvou set lidí, Terryho sál miloval, prodal spoustu cédéček. Druhý
doslova schovávali a nešlo o nich vůbec nic dohledat. Trvalo klidně dva měsíce, než jsem zjistil, kdo zastupuje umělce, kterého jsem chtěl přivézt.
Víte, proč to tak bylo?
Byla to zlatá éra ježdění. V hudební branži bylo před zhroucením trhu s nahrávkami strašně peněz a všichni přehrabovali nabídky vidlemi. Když zavolal nějaký východňár, často se s ním ani nebavili. V dnešní době, když relevantně vysvětlíte, co chcete a má to hlavu a patu, tak už se klidně baví na první dobrou. Ale tehdy jsme pro ně byli divoši.
9
Insider
4
-
Svět bookingu je ve skutečnosti docela malý a všichni důležití hráči se znají
Přeplácet nabídky? „Největší nesmysl,“ říká Suchochleb
peníze a podmínky. Začal jsem fungovat na dvou rovinách. Jako promotér a jako agent, který bookuje pro jiné promotéry. V prvním případě jdou všechny chyby a průšvihy za mnou, v tom druhém se snažím radit, co má smysl, a co ne, ale stejně to vždycky nedopadne. Mrzí mě třeba, jak kolem roku 2006 dopadl festival Music in the Park, který jsme dělali v Praze ve Stromovce pro amerického pořadatele, jenž se jmenoval Russel Katz. Myslím, že to byl upřímný chlap, ale snažil se aplikovat americké poučky na české prostředí. Chtěl sem tahat skvělé kapely, ale ony u nás nerezonovaly. Výsledkem byl jeden prodělek za druhým. Snažil jsem se mu vysvětlit, co dělá špatně, ale nedal si říct. Hodně mě to tehdy mrzelo.
Když je velká, nemůže hrát v nějaké špeluňce, když je malá, nemůže být v amfiteátru a tak dále. Brzy zjistíte, že nejde jen
Jak se vlastně člověk stane bookerem?
Klíčem jsou zkušenosti a pověst. Začnete s jednou kapelou a musíte ji dělat poctivě.
9
Insider
5
-
Snad jen u Blackmore’s Night je agent rád, když mu je někdo přetáhne
o peníze, ale o celkové vztahy. Když všechno funguje dobře, tak se vás kapela drží. Úplně nejhezčí pocit je, když dostanete e-mail od zahraničního zastoupení, ve kterém se nějaký jiný český pořadatel obrací přímo na kapelu, že by chtěl koncert. A její agent napíše: Štěpáne, tady máš nějakou práci. Nejen že mi přihrává peníze, ale hlavně je to výraz určité loajality. Takový vztah máme třeba s Levellers. A je to logické, protože když se chováte špatně, tak o tu kapelu přijdete. A navíc se to brzy rozkřikne.
Rozkřikne mezi kým?
Ono se to nezdá, ale svět bookingu je ve skutečnosti docela malý a všichni důležití hráči se znají. Když přijedete na nějakou odbornou konferenci, může tam být tak tisíc lidí a z toho pár klíčových agentů, se kterými, když se seznámíte, brzy znáte všechny podstatné lidi. A když si spolu vytvoříte na koncertě jedné kapely dobrý vztah, automaticky vám nabízí ze své nabídky další. A už to jede.
Jenže musíte narážet na tuzemskou konkurenci. Koncerty tu pořádá kdekdo.
Ideální stav je vzájemný respekt a k tomu to spěje. Takový David Urban z D Smack U dělá určité kapely a do toho se mu nepletu. A on zase ví, co dělám já, a vzájemně si nevstupujeme do cesty. Leckdy to chce čas. Myslím, že můžu říct, že třeba s Davidem Gaydečkou z United Islands jsme ho hledali dlouho, víme, co jsme si navzájem udělali, ale i přesto mezi námi už začala
před pěti lety, kdy dostával za koncerty 200 tisíc dolarů. To můžete jenom pokrčit rameny. Tenhle hudební segment je zničený, tehdejší promotér už koncerty nedělá, protože nejde přeplácet donekonečna, a nikdo jiný dnes na ty skvělé kapely nemá. Ale pak je tu výjimka jako Blackmore’s Night. U té je člověk vděčný, když mu ji někdo přetáhne.
fungovat kolegialita. Je pravda, že dlouhou dobu si u nás bookeři kapely navzájem kradli a přetahovali. Ale už se to začíná napravovat.
Co si pod tím mám představit. Přepláceli jste se v nabídkách?
Taky. A to je ten největší nesmysl. Naštěstí už hodně lidí pochopilo, že je to špatně pro všechny, a už se to moc neděje. Před pár lety tu fungovala jedna promotérská skupina, která úplně nesmyslně vyšroubovala ceny amerického soulu, který by se k nám podle mého docela hodil a měl úspěch. Povedlo se jim úplně zničit trh, protože hodně těch kapel dělá jeden agent v LA, a když mu dnes pošlete e-mail, pořád se odkazuje na dobu
9
Insider
6
-
„Uprchlého lva na Rock for People jsme si nevymysleli.“
Vy jste takový nenápadný člověk v pozadí, ale spousta lidí si vás přesto pamatuje kvůli kauze lev na Rock for People. Objevil jste se tehdy ve zprávách a ujišťoval lidi, že na festivalu uprchlé zvíře není a mohou přijet. Tehdy to byla snad první virální reklama u nás.
Na to jsem úplně zapomněl! Ale pozor! To jsme si nevymysleli a tu historku jsme nevygenerovali, to by ani v tom srdcařském týmu Rock for People nešlo. Tehdy byl festival ještě v Českém Brodě a v sousední vesnici kousek od areálu skutečně měl letní základnu
Cirkus Humberto. Místní lidé tehdy viděli nějaký podivný stín – dneska už nikdo nemůže s určitostí říct, co to bylo – a zavolali na policii do Českého Brodu, že viděli lva. A co s tím. Policie přišla za námi a říkala, že je tu možnost, že utekl lev. Začala se vyptávat, kolik máme v areálu lidí, jestli máme ploty. A my jsme jenom odpovídali na otázky, které nám kladli. A pak jsme tedy napsali tiskovou zprávu, že nás policie informovala. Něco takového by nikdo nevymyslel, to snad ani nějaký hodně zkušený píárista. Ale každopádně je pravda, že to tehdy byl, co se návštěvnosti týče, rekordní ročník.
9
Insider
7
-
Díky dlouholetému angažmá na Rock for People jste se dostal i k Nouvelle Prague. Jak jste vůbec přišli na myšlenku dělat u nás mezinárodní oborovou konferenci spojenou s showcase festivalem?
Přišel s tím Michal Thomes. Já jsem měl na Rock for People na starosti styk se zahraničím. Jezdil jsem na různé konference, stali jsme se součástí asociace evropských festivalů Yourope. Je to takový festivalový think tank – když hledáte na něco řešení, tam ho rozhodně najdete. Já vždycky z té konference přijel a podal jsem zprávu. A Michala to asi po dvou letech začalo hrozně zajímat, a tak začal jezdit ven taky. A najednou přišel s tím, že je to vlastně fantastické. A že musíme taky udělat showcase festival. Protože pokusy, které u nás na tomhle poli byly, dopadly neúspěšně.
Proč?
Shodli jsme se, že aby taková konference fungovala, musí být takříkajíc nadzájmová a nesmí z ní jako pořadatel čouhat Ameba. Všichni v branži se tu navzájem známe, víme o sobě. Žijeme v kapitalismu, takže náš prvotní cíl je, vulgárně řečeno, jeden druhého odrat. Říká se tomu tržní mechanismus, jenže ten musí mít nějakou lidskou tvář, nadstavbu. Je tu totiž zároveň spousta věcí, o které se dělíme. Je to podnikatelské prostředí, legislativa, diváci, potenciální partneři, kteří dávají do kultury peníze, média. Těch věcí je tolik, že dívat se na sebe jenom jako na konkurenty, je hovadina. Proto jsme se rozhodli pokusit se celou věc o úroveň
povýšit, bavit se o věcech, které nás spojují. Protože ve chvíli, kdy se shodneme, jak by naše podnikatelská sféra měla fungovat, ji to posune o dost dál. Vezměte si, jaké podmínky u nás mají filmaři, protože dovedli dát dohromady silnou lobby, a jak málo peněz jde od státu do živé hudby. Jenom protože jsme se nebyli schopni dát dohromady.
Můžete to nějak zkonkrétnit?
Vezměte si příklad Mighty Sounds. Kdyby proti pokutám, které jim evidentně dost podivně uděluje jihočeská hygiena kvůli hluku, nebojovali jako nějací pankáči, kteří dělají festival, ale postavila se za ně nějaká pomyslná asociace festivalů populární hudby, mělo by to hned větší váhu. Takhle jsou v tom i přes různé petice sami. Náš cíl nebyl takovou asociaci přímo založit, ale zatím vytvořit prostředí, aby spolu lidi z branže komunikovali. A to tím, že pozveme úplně všechny. Na Nouvelle Prague se třeba reálně potkávají lidi, kteří si navzájem léta dluží peníze, ale díky tomuhle prostředí jsou najednou schopni spolu mluvit. A to je náš cíl, díky panelům a tématům, které vybereme, najít něco, co by nás mohlo spojovat a co máme jako branže společné. A to se nám, myslím, za první dva ročníky povedlo – dát dohromady všechny od zástupců malých klubů až po největší hráče, jako je Robert Porkert z Live Nation. Teď by bylo dobré, kdyby začali spolu také něco vymýšlet.
Druhá složka festivalu je showcase přehlídka zámořských kapel. Jak to jde dohromady?
9
Insider
8
-
Nouvelle Prague
Ten princip je jednoduchý – jde v podstatě o model byznys pro byznys. Kapela místo toho, aby po stovkách rozesílala proma na festivaly a čekala, jaká bude odezva, může zvolit druhou cestu. A to zahrát na showcase festivalu pro publikum z branže, které se na ni přijde podívat. Samozřejmě zveme i běžné diváky, aby přišli a udělali atmosféru, protože u nás hrají skvělé kapely, jinak by to nemělo smysl. Ale ty primárně hrají pro ty, kteří si je můžou do budoucna nakoupit, protože se u nás scházejí promotéři z různých evropských festivalů. Perfektně se to povedlo třeba s australskou kapelou Money for Rope, kterou si na základě jejich koncertu na Nouvelle Prague zabookovalo asi dvanáct klíčových evropských festivalů. Přesně tak by to mělo vypadat.
Když to obrátíme, pomohl Nouvelle Prague nějakým českým kapelám?
Na prvním ročníku jsme řekli, že zveme jenom „overseas“, a žádné tam nebyly. Jenže pak přijeli ti zahraniční promotéři a říkali nám, že chtějí vidět „local talent“. Bylo jasné, že od druhého ročníku musíme český element zapracovat. Nevím, zda to někomu přímo pomohlo, ale vím, že o Zrní se velmi intenzivně zajímal Ben Challice z agentury CODA, což byl jeden z nejdůležitějších agentů na minulém ročníku. Poctivě všechny koncerty odkoukal a říkal, že tohle má potenciál. Seriózně uvažoval, že je zařadí do své nabídky, ale ztroskotalo to na nějakých produkčních věcech. Letos jsme pozvali Mydy Rabycad. Řekl bych, že u nich je velká
šance, že se chytnou. Mají skvělou pódiovou energii a umí s tím jít ven.
A proč by na Nouvelle Prague měli dorazit lidé, kteří nepracují v showbyznysu?
Říká se, že český divák není hledač. Ale možná je to jinak, možná jsme jenom ty hledače zatím neuměli oslovit. A my jsme pro hledače ideální akce. U nás hrají mladé kapely, dáváme si velkou práci, aby byly kvalitní a uměly hrát. Přestože jsou leckdy neznámé, jsou osobité a mají kouzlo. Pro člověka, který nechce slyšet pořád dokola Tomáše Kluse nebo Divokýho Billa, to může být obohacující zážitek. Protože uvidí něco jiného.
9
Insider
9
Předchozí článek:
No Name
Další článek:
H-D Kvíz