Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Novinky

Co se děje

Redakční tipy

Headparáda

Ve studiu

5 otázek pro Skyline

Co poslouchá...

Iva Pazderková

Čerstvé (z)boží

20 Minutes

Headliner 1/3

Tata Bojs

Headliner 2/3

Tata Bojs

Headliner 3/3

Tata Bojs

Téma 1/2

Mladí a debilní?

Téma 2/2

7 milionových klipů

Rozhovor

Editors

En Face

Chris Cornell

Tajemství

Odmaskování

Téma 1/2

Bára Poláková

  • text Šárka Hellerová

    foto Iva Haj

    Bára Poláková

    Mám přísnou sebecenzuru

     

    8

     

    téma 1/2

    1

  • Nejdřív byla Kráva, pak Nafrněná a teď celé debutové album. Bára Poláková strhla prvními singly počítadla přehrání na YouTube a k přípravě desky přitom přizvala Jana P. Muchowa, který je znám často nejednoduchými hudebními vizemi. Máme čest s novým fenoménem, nebo jen s další zpívající herečkou?

     

    Když někomu zpívám, nesmím se u písniček stydět

    „Lidi kolem mě, kteří tomu rozumějí, říkají, že Nafrněná je velký úspěch. Já to tak určitě taky vnímám, protože si pamatuju, že Kráva měla milion až za tři týdny, a to všichni říkali, že to je hodně. Ale moc se v tom úspěchu neutápím,“ říká střídmě Poláková. „Je to pro mě minulost, musí se jít dál a makat,“ dodává skromně místo toho, aby se utápěla v tom, jak jí na YouTube denně naskakují počty zhlédnutí závratnou rychlostí.


    Kdy vás vůbec napadlo nahrát album?

    Vlastně mě to samotnou ani nenapadlo. S Markétou Stehlíkovou jsme před třemi lety udělaly písničku Kráva a po jejím zveřejnění mě oslovilo jedno vydavatelství. Do té doby mě ale nikdy nenapadlo, že bych měla zpívat, a tak jsem v tu chvíli neměla materiál,

    A pustila jste se do práce?

    Jo, jo. No, jsou to vlastně ty tři roky zpátky, co jsem si začala zkoušet psát a řekla si, že

    za který bych se chtěla postavit. Nicméně když jsem viděla, že se to lidem líbí, byl to pro mě impuls pokračovat. Že to lidi tolik bavilo, byl pro mě důvod, proč nad tím začít uvažovat. Pak mě oslovila další dvě vydavatelství a vybrala jsem si Supraphon.

     
     

    8

    téma 1/2

    2

  • Kráva je pro mě hlavně o rozporu ženského bytí v naší emancipované a komerční době

    uvidím. Moc jsem to nehrotila. A se Supraphonem jsme se domluvili zhruba před rokem. Nejsem ten typ, který od mládí psal na střední škole pod stolem básničky. Tak jsem tuhle část sebe vlastně musela prozkoumat a probudit. Pak, jak jsem tak psala a psala, jsem si uvědomila, že s textem často slyším i melodii. Hodně námětů jsem taky vyhodila. Měřítkem vždy bylo, jestli se při představě, že to někomu zpívám, stydím, nebo ne.


    Jste stydlivá?

    Mám hodně přísnou sebecenzuru. Ve všem. A tady se to logicky taky nějak projevuje. Nemám ráda, když text nic neříká a píseň je jen motanec metafor z pěkných slov a melodií. K tomu mám někdy sklon, protože to je nejjednodušší. To ale všechno naštěstí končí v koši. Pak se to totiž stydím i zpívat a vůbec mi nejde se za ta slova postavit.


    Jak jste se dala dohromady s Janem P. Muchowem, který vaši desku produkoval?

    Seznámil nás před dvěma lety kamarád, scenárista Petr Kolečko, a říkal, jestli spolu nechceme dělat. A my oba chtěli. Občas jsme se vídali, radili se, pak jsme se zase pár měsíců vůbec neviděli. Žádný spěch ani stres. A intenzivně pracujeme asi od března. Pak jsme na sebe, díky jednomu představení, narazili s Davidem Hlaváčem, který je pro album také dost podstatný. Zjistili jsme, že se nám spolu dobře dělá, že si toho moc nemusíme vysvětlovat a rovnou víme, co si druhý myslí. Je to skvělý klávesák, hodně písniček jsme dělali dohromady. Asi u dvou

    Když to zjednoduším, Kráva byla, jako většina hitovek, o lásce. Je to podstatné téma i pro písničky na vašem albu?

    jsem mu už poslala jenom text a věděla jsem, že to bude ono. A bylo.


    S jakými dalšími muzikanty jste nahrávala?

    V kapele jsou kluci, kteří jsou navázaní na Davida Hlaváče. Hrají spolu už asi deset let, takže se dobře znají. A jsou bezvadní. Je to David Bartošek na bicí a Přemek Matějovic na baskytaru. Pak tam je vokalistka Káťa Sedláková a Markéta Stehlíková rapuje v Krávě, která na albu zůstala v původní aranži.


    Chystáte se koncertovat?

    Ano. Se stejnou partou, se kterou jsme nahrávali. Honza Muchow mi poradil, ať se obklopím muzikanty, kteří budou tu muziku hlavně hrát rádi, a nebudou mít třeba jiný vkus, aby s námi neobjížděli koncerty jen kvůli penězům. Já moc nerozumím tomu, jak to jinde chodí, ale my se na sebe těšíme, takže to nám asi vyšlo.

     
     

    8

    téma 1/2

    3

  •  

    „Nafrněná, nafrněná a hysterická.“ V klipu Báry Polákové exceluje i Martha Issová

    To jste to tedy hodně zjednodušila. Kráva je pro mě hlavně o rozporu ženského bytí v naší emancipované a komerční době. A velké bezradnosti v tom, jak se tu vlastně zorientovat. Ale jasně, každý to chápe po svém. A texty na albu? No, stejně jako je velmi těžké mluvit a teoretizovat o humoru, je to těžké i u textu písně. Každý si ho musí poslechnout a udělat si na něj názor sám. A vzít si to, co rezonuje s ním samotným. Vidíte? Vy jste pochopila, že Kráva je o lásce, ale já ji s tím nepsala. A tak je to se vším. Každý máme nějaký vnitřní svět

    a působí na nás něco jiného. A tak je to asi správné a normální.


    Zbytek alba se nicméně nenese v tak humorném nebo řekněme ironickém duchu jako singl Nafrněná.

    Vždy tam asi u všech písní nějaký nadhled zůstává. Ale jsou vážnější. Nevím, mně fakt nejde o tom takhle mluvit. Můžu vám říct, o čem je pro mě Nafrněná, ale zbytek alba stejně musí každý posoudit sám. Určitě se každému na světě někdy stalo, že něco

     
     

    8

    téma 1/2

    4

  • Muchow nic neznásilňuje, jen pomáhá

    jedna, v níž jsou jen klavír a klarinet. Taková jemňounká písnička, kterou mám moc ráda, jmenuje se Ona. Tam je Honzův vklad minimální. Když to porovnám s Nafrněnou, na té se vyřádil na všech možných vychytávčičkách, což je v ní krásně slyšet. Jinde ale zase zachoval náš původní rukopis. Mám obrovskou radost z toho, jak to dopadlo.


    Jste zkušená divadelní herečka, hrajete ve filmech, seriálech i v muzikálu. Jak se těšíte na koncertování? Jste z toho nervózní?

    Nejsem. Jsem naopak natěšená. Před rokem jsme na jedné benefici hráli tři písničky, které jsou na albu. I když je nikdo neznal, měla jsem pocit, že fungovaly. To mě potěšilo. Přišlo mi velice dobré, že člověk je na pódiu sám za sebe, kouká lidem do očí a rovnou vidí jejich reakci. Když hrajete v divadle, je to něco jiného. Nemůžete se na lidi kouknout a říct jim, že je super, že se zrovna zasmáli. A u filmu je ani nevidíte, protože jsou doma nebo v kině. Ale tréma to určitě bude. Jen trochu jiná.


    Jste trémista?

    Ne úplně. Spíš jsem takový pintlich člověk, co chce, aby bylo všechno perfektní. Teda u sebe. Jdu často do červených na svých energetických otáčkách. Učím se už ale odpočívat.


    Jak si své koncerty představujete?

    Nevím, je to daleko. Nejdřív musím porodit, starat se o miminko a potom uvidíme, jestli

    Myslela jsem třeba tím, že má blízko k elektronické hudbě.

    No, však to je ta jeho tužka. Je to celé víc šoupnuté do elektroniky a vůbec mi to nevadí. Původně jsem si představovala zvuk reálných a akustických nástrojů, ale vlastně jsem to ani neříkala nahlas a nechala se obohacovat něčím novým. A jsem moc spokojená, protože Honza nic neznásilňuje. Jen pomáhá. Jsou tam i některé písně, do kterých v podstatě nezasahoval. Je tam

    nemyslel tak, jak to bylo pochopeno, a že cítil křivdu. Nedokázal se bránit, tak kolem sebe kopal a celé se to pak nějak zamotalo. To byla základní motivace, s čím jsem Nafrněnou psala. Zároveň by měla říkat, že je dobré si udělat názor na všechno sám, a ne se řídit podle toho, kdo co o kom či čem říká. 


    Jak moc desku ovlivnil producent Jan P. Muchow?

    Hodně.


    Jak?

    Svou muchowovskou tužkou. V téhle písničce udělal tohle a tohle, jinde přidal dechy, v další jsme něco ubrali...

     
     

    8

    téma 1/2

    5

  • Myslím, že kdybych zarputile chtěla být zpěvačka, bylo by to cítit

    to miminko bude vůbec chtít, abych hned koncertovala. Opravdu to nechávám otevřené.


    Ovlivnilo těhotenství nějak vaši tvorbu?

    Myslím, že kdybych řekla ne, byla by to blbost. Muselo to ovlivnit mě a já ovlivňovala tu desku. Tím, že v sobě máte někoho, kdo se narodí a bude tady žít, máte v sobě spoustu zodpovědnosti. Kdybych těhotná nebyla, vnímala bych věci jinak, a tak by se možná změnila i deska. I když všechny texty vznikly před těhotenstvím, takže by šlo hlavně o komunikaci a cítění věcí s kluky.


    Jaký jste vlastně hudební fanoušek?

    Mívám období, kdy mám třeba tři měsíce jedno cédéčko a poslouchám ho pořád dokola. Naposledy jsem měla období Sohn. Pak jsem si ho šla poslechnout, hrál minulý podzim v Meet Factory, a měla jsem pocit, že mi je patnáct a jsem megafanynka. Mám hrozně ráda, když znám celou desku skvěle a prožívám každou píseň. Teď jsem se vrátila k Radiohead, které mám taky moc ráda, konkrétně desku In Rainbows. Taky jsem měla období třeba Stinga. I když to měl asi každý.


    Jaká hudba vás ještě baví?

    Trochu jsem se styděla, jak často jsem minulé léto poslouchala Justina Timberlakea. A pak jsem šla i na koncert. To mi bylo snad ještě míň. Úplná puberťačka. Ale když on je takový borec! Nějak jsme se o tom bavili s Honzou a shodli se, že to je prostě ten nejvyšší level popu. A je paráda, když to

    Berete své album jako začátek hudební kariéry?

    V životě celkově moc neplánuju, takže uvidím. Moc bych si přála, aby lidi bavilo. Myslím, že kdybych zarputile chtěla být zpěvačka, bylo by to cítit. Herečkou jsem si přála být od mala. Snažila jsem se dělat vše proto, aby se mi to splnilo, a ono se splnilo. Ale mám pocit, že člověk má jít podle toho, kudy ho to vede, a tam, kde je šťastný. Není

    můžete vidět naživo. Obří orchestr. Tisíc černošských vokalistů, kteří se ležérně vlní v rytmu. Krása. Byl to neuvěřitelný koncert. Nebo mám ráda poslední desku Daft Punk.


    A něco z české scény?

    Vyrostla jsem na J.A.R., které jsem poslouchala asi od čtrnácti, 17. listopadu jsem vždycky šla do Lucerny, kde měli koncert. A dělám to dodnes. Mám moc ráda i desky Dana Bárty. Nedávno jsem si poslechla po letech Entropicture a to je opravdu krása. Myslím, že ji umím celou zpaměti, jak jsem měla dávno taky asi tříměsíční období téhle desky. Nechápu, kam se to všechno v tom našem mozku ukládá. Pak mě moc baví třeba Lenka Dusilová, Zrní nebo Bratři Orffové.

     
     

    8

    téma 1/2

    6

  • dobré si vytyčit mantinely v tom, kudy jít. Držet se něčeho za každou cenu nemá smysl, protože copak já vím, třeba to nepůjde. To ale teď nemluvím o lenosti. Každopádně třeba budu chtít za dva roky udělat novou desku a zjistím, že nemám nápady. Pak bych to nechtěla lámat přes koleno a ošidit lidi tím, že vyberu nějaké zbytky.


    Zbyly vám některé z aktuálního alba?

    No jasně. Jak jsem říkala, ty patetické skončily v koši. Ale některé jsou i v šuplíku, takže až budu stará a vyhořelá, vytáhnu je a budu číst vnoučatům.


    Co vám při práci na desce udělalo obzvlášť radost?

    Obal alba, který jsme dělali s designérem Petrem Bakošem. Deska bude mít papírový obal a z něj vyndáte osm jemňounkých bílých látkových papírků popsaných mými texty, ze kterých si budete moct složit stínítko na lustr. Je to z toho důvodu, aby lidi za svoje peníze dostali nějakou protihodnotu. Kromě písniček i něco hmotného. Sama to znám, že si alba častěji stáhnu, než koupím, a tohle by měla být designová krásná věc, která fakt hodnotu těch tří stovek bude mít. Žádná dětská skládanka.


    V posledních dvou letech jste vystupovala v pražském Hudebním divadle Karlín v muzikálu Lucie. Jak jste to prožívala?

    Když to porovnám s Dejvickým divadlem, kde teď hraju nejčastěji, nebo Rubínem, je

    Třeba budu chtít za dva roky udělat novou desku a zjistím, že nemám nápady

     
     

    8

    téma 1/2

    7

  • to určitě jiné. Každé divadlo má něco svého. Je rozdíl hrát pro tisíc lidí v tomhle kolosu, a v Rubínu pro pár lidí, na které vlastně vidíte. Když si teď ta karlínská vystoupení vybavím, byl to pro mě vždycky stres. Především kvůli zpívání a létání ve vzduchu.


    To jsem vám záviděla!

    Jo? To je dobře, má to vypadat lehké. Zpívat hlavou dolů ale není úplně sranda. I když to mi zrovna tolik nevadilo. Jsou tam složitější momenty, třeba když se odrážím jakoby od vzduchu a jsem v levitační poloze na zádech. Vychází to totiž zrovna na největší výšku v písni. A já si usmyslela, že to vždy dám plným hlasem. A tak se stresuju. V některých věcech bych asi měla být lajdáčtější a brát to trochu míň vážně. Jenže ono to létání je zrovna na Noc, legendární písničku Lucie, a je to taková patetická, vážná scéna, tak by bylo prostě hloupé se splést. U vážné postavy se holt nikam neschováte, jako třeba u postavy komické. Občas se překonávat je ale taky fajn.


    Viděla jste, jak při svých koncertech létá nad hlavami diváků zpěvačka Pink?

    Ano. To je paráda. Ona má výhodu, že tam je sama za sebe. Kdybych lítala na svých koncertech, tolik by mě to nestresovalo. Kdyby se totiž třeba něco stalo, jako když Pink jednou spadla do lidí, můžete vstát, udělat nějakou legraci a pokračovat dál. Když jste na scéně za nějakou postavu, nemůžete jen tak vypadnout z role a říct: Ups, já vlastně lítat neumím, visím tu na drátech, víte?

     

    Poláková obrazem

    S Davidem Kollerem nazpívala Poláková píseň Sami.

    Pas je vůbec první píseň, kterou Poláková složila.

    Barbora Poláková, David Koller – Sami

    Barbora Poláková – Pas

    Videoklip k Nafrněné měl za první dva týdny přes milion zhlédnutí.

    Kráva se lidem hodně líbila, a tak Barbora Poláková pokračovala v hudební tvorbě a nyní vydává album.

    Barbora Poláková – Nafrněná

    Barbora Poláková – Kráva

     
     
     
     
     
     

    8

    téma 1/2

    8

 
×
Čtete:
2015/10
Bára Poláková

Téma 2/2

Jan P. Muchow

Retro

Rod Stewart

TOP

6 nej Lany Del Rey

Fenomén 1/2

Busking

Fenomén 2/2

Busking

Rozhovor

Michal Ambrož

Art

7 nejlepších vědeckých obalů

Headliner 1/2

Hurts

Comeback

The Libertines

Headliner 2/2

Hurts

Tip

Struny podzimu

TOP

10 nenáviděných dětí

Rozhovor

Richard Müller

TOP

Richard Müller

Story

Soak

Čerstvé (z)boží

WLW8

Rozhovor

Joe Satriani

Story

John Newman

Rozhovor

Jim Adkins

Seriál

Wohnout vs. Vypsaná fiXa III

Obrazem 1/6

Hudební léto 2015

Obrazem 2/6

Jan Nožička

Obrazem 3/6

Adam Hencze

Obrazem 4/6

Kryštof Kalina

Obrazem 5/6

jakub Macháček

Obrazem 6/6

Petr Klapper

Rozhovor

Jaroslav Uhlíř

Songstory

Jaroslav Uhlíř

Čerstvé (z)boží

Apollinaire

Enface

Disclosure

Rozhovor

No Name

Insider

Štěpán Suchochleb

Test

H-D Kvíz

Story

Vendula Kašpárková

TOP

007 skladeb, které musíte slyšet

Film

Filip Topol neznámý

Ženský element

Adele

Televize

Videorama

Kalendárium

Památné dny

Hip Hop

Elementy ulice

Klasika

Teď vážně

Folk

Bez cancáku

Mluvené slovo

Vyprávěj

Hard & heavy

Ocelové srdce

Jazz a blues

Bluesbar

Indie

Ty kytary!

Alternativa

Kroky podzem

EDM 1/2

MDMA

Odjinud

Mimochodem

Recenze měsíce

New Order

Recenze

15. 10.

Recenze 1/2

1. 10.

Recenze 2/2

1. 10.

Duel

Cocote Minute

SMS REC

SMS/RECenze

Naživo

Melvins

Naživo

The Soft Moon

Naživo

Joe Bonamassa

Naživo

Enter Shikari

Naživo

Apocalyptica

Naživo

Soak

Naživo

Mans Zelmerlöw

Naživo

Lollapalooza

Naživo

James Harries

Naživo

Teepee, Václav Havelka III, Reublic of Two

Naživo

Sufjan Stevens

Naživo

Rapmasters

Naživo

Chinaski

Naživo

Please The Trees

Naživo

Euroconnections

Tipy

Kam vyrazit?

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.