Hudební časopis zdarma ke stažení

App Store Google Play

Novinky

Co se děje

Redakční tipy

Headparáda

Ve studiu

5 otázek pro Skyline

Co poslouchá...

Iva Pazderková

Čerstvé (z)boží

20 Minutes

Headliner 1/3

Tata Bojs

Headliner 2/3

Tata Bojs

Headliner 3/3

Tata Bojs

Téma 1/2

Mladí a debilní?

Téma 2/2

7 milionových klipů

Rozhovor

Editors

En Face

Chris Cornell

Tajemství

Odmaskování

Téma 1/2

Bára Poláková

Téma 2/2

Jan P. Muchow

Retro

Rod Stewart

TOP

6 nej Lany Del Rey

Fenomén 1/2

Busking

Fenomén 2/2

Busking

Rozhovor

Michal Ambrož

Art

7 nejlepších vědeckých obalů

Headliner 1/2

Hurts

  • text Šárka Hellerová

    foto Sony Music

    Hurts

     

    7

     

    Headliner 1/2

    1

  • Říká se jim různě: Depeche Mode pro mladé, romantické duo i současný popový zázrak. I u nás láme manchesterská dvojice Hurts, kterou tvoří Theo Hutchcraft a Adam Anderson, fanynkám srdce. A v elegantních oblecích a s bílými růžemi v rukou plní sály. Před vydáním třetí desky Surrender nám oba poskytli rozhovor.

     

    Krátce po rozhovoru navíc dorazila příjemná zpráva. Hurts si 25. února zopakují svůj koncert v pražské Incheba Aréně. Až tam bude jasné, jak zní nová deska naživo a jestli jejich romantické kouzlo stále trvá.


    Patříte ke kapelám, které prorazily krátce po svém založení a vydání první desky. Byla to vždycky zábava, nebo jste měli i těžké chvilky?

    Theo: Vždy to byla velká zábava. A pořád je, užíváme si kapelní život i skládání hudby. Všechno to miluju. Baví to i naše fanoušky, což znamená, že to můžeme zkoušet posouvat dál, což mě naplňuje. Hned první den, kdy to nebude zábava, se na to vykašlu.


    První album jste pojmenovali Happiness, tedy štěstí. Přes druhou desku nazvanou

    Exile jste se dostali k Surrender, tedy kapitulaci nebo vzdání se. Už nebudou žádné radostné názvy?

    Theo: Podle mě má Surrender i pozitivní stránku. Cítím v tom názvu svobodu, že necháte některé věci plavat. To je emoce, kterou jsme chtěli na albu zachytit. Exile byla velmi intenzivní a místy dost ponurá deska. Tentokrát jsme chtěli zkusit něco jiného. Ale pořád platí, že název udává téma alba. Nahrávka Happiness byla ovšem spíš než o radosti samotné o usilování o štěstí.


    Co přesně jste nyní nechali plavat?

    Theo: Hranice. Když jsme nahrávali Exile, měli jsme jich příliš mnoho. To album bylo koncepční, což pro nás bylo skvělým cvičením, ale teď jsme chtěli spíš svobodu. Album bez jakýchkoli omezení.

     
     

    7

    Headliner 1/2

    2

  • Psali jsme jen, když jsme se na to cítili. Do ničeho jsme se nenutili

    „Bylo to svobodné a otevřené nahrávání,“ říkají Hurts o nové desce

    Ty hranice jste si u druhé desky ale stanovili dobrovolně.

    Theo: Ano, vytvořili jsme si je sami. Chtěli jsme natočit album s příběhem. Téměř operu. Bylo zajímavé takovým způsobem pracovat, ale nechtěli jsme se nyní opakovat. Cítili jsme, že nás teď bude inspirovat spíš pravý opak. Pokoušeli jsme se vytvořit naprosto odlišné typy písniček, které v sobě neponesou otisk těch předchozích.


    Bylo díky tomu nahrávání Surrender uvolněnější?

    Theo: Ano, mnohem uvolněnější. Rozhodli jsme se při natáčení hodně cestovat. Jeli jsme do Los Angeles, Švýcarska, New Yorku a Švédska. jezdili jsme a všude nahrávali. Že se nebudeme skládáním stresovat, bylo

    Adam: Při nahrávání minulé desky jsme už ke konci měli klaustrofobii. Ta hudba byla

    vědomé rozhodnutí. Psali jsme jen, když jsme se na to cítili, nenutili jsme se do toho. Minule to bylo jinak, pracovali jsme dlouhé hodiny do noci. Zamkli jsme se, téměř se odřízli od světa a snažili se to vydřít. Nyní to bylo velmi svobodné a otevřené. Ten pocit se podle mě v mnoha písničkách odrazil.

     
     

    7

    Headliner 1/2

    3

  • Tanec je pro nás důležitý od prvního natočeného klipu

     

    V písni Somebody To Die For zpívá Theo o tom, že by chtěl mít někoho, pro koho by umřel.

    Hurts – Somebody to Die For

     
     

    Klip k písni Lights je opravdu roztančený.

    Hurts – Lights

     
     
     

    V několika písničkách, a především ve vašem videoklipu ke skladbě Lights, se zdá, že víc než cokoli jiného chcete tentokrát fanoušky dostat na taneční parket.

    Theo: Rozhodně je na albu víc tanečních prvků. Už jsme se jich trochu dotkli dřív, v písničkách Wonderful Life, Sunday nebo Only You. Nyní jsme ale zkoušeli, co všechno v tomto ohledu dokážeme udělat a jak. Rozhodně jsou tam tanečnější momenty.


    To je logické, protože zjevně tanec milujete. Hraje důležitou roli ve vašich klipech a tanečnice jste si občas vozili i na turné.

    sama o sobě temná a prostředí ji zatemňovalo čím dál víc. Až to dospělo k písním jako The Road, kterou inspiroval film Cesta, nej­depresivnější snímek na světě. Není divu, že jsme teď chtěli tvořit v optimističtější náladě.

    Některé písně na albu Surrender produkoval Stuart Price. Jak vaše spolupráce fungovala?

    Theo: Bylo to fajn. Už ho známe delší dobu, ale nikdy dřív jsme neměli to štěstí s ním

    Theo: Já tanec opravdu obdivuju, proto mě baví, že naši tvorbu vždy tak nějak doprovázel. Je pro nás důležitý od prvního videa k písničce Stay. Je to zajímavé. Když jsme natáčeli video k Lights, byl to velký projekt, který zabral hodně času. Ale zdálo se nám, že to ta písnička potřebuje. Když už v ní o tanci zpívám, tak jsem k tomu sám zatancoval.

     
     

    7

    Headliner 1/2

    4

  • Splnily se nám veškeré sny, které můžete jako muzikant mít

    pracovat. Nyní jsme napsali několik písní, které podle nás pasovaly k jeho stylu. Bylo to velmi přirozené. Je to skvělý chlapík, velmi talentovaný a příjemný. Ukázal nám naši práci v jiném světle. Má za sebou úžasnou roli v historii taneční a popové hudby. Nám pomohl s písněmi Kaleidoscope, Nothing Will Be Bigger Than Us a Some Kind of Heaven. Přivedl je k životu, podle mě fantastickým způsobem.

    Adam: Stuart je jako Jim Carrey. Je to nejmilejší člověk na světě.

    Theo: Další části alba produkovali Jonas Quant a Ariel Rechtshaid. Poprvé jsme na desce pracovali s víc než jedním producentem. K tomuto albu se to totiž hodí.

    Pracovali jste se všemi třemi producenty ve studiu, nebo jste jim jen posílali, co jste nahráli?

    Theo: Se všemi jsme se hodně potkávali

    ve studiu. Se Stuartem jsme pracovali v New Yorku a s Jonasem ve Švédsku. Bylo osvěžující tvořit v různých prostředích. I to nás inspirovalo.


    Jak se stalo, že jste nahrávali v tolika zemích? Byl to záměr, nebo tam prostě mají vaši producenti svá studia?

    Theo: Spíš jsme se prostě vědomě rozhodli cestovat. Začali jsme pracovat v zimě, a tak jsme jeli do Los Angeles, protože tam bylo sluníčko. Do Švýcarska jsme jeli, protože jsme tam nikdy nebyli a zdálo se nám to jako dobrý nápad. Na každém místě jsme napsali pár písniček, a když jsme je dokončili, posunuli jsme se. Hodně nás to díky tomu bavilo, víc než práce na předchozích albech.


    Když jste vydali album Exile, ptala jsem se vás v rozhovoru na dětský sbor v písničce

     
     

    7

    Headliner 1/2

    5

  •  

    Od roku 2010, kdy vydali svůj debut, vedou Hurts Wonderful Life.

    Hurts – Wonderful Life

     
     

    doba, protože stihnete písně nahlédnout z různých perspektiv.


    Když jste před šesti lety začínali, troufli jste si snít o světových turné a dalších albech?

    Theo: Ani náhodou. Nahráli jsme Happiness a mysleli si, že to bude všechno. Nevěděli jsme, co se stane potom. Jistě, přáli jsme si mít možnost nahrávat další alba a rozvíjet se. Ale při práci na Happiness jsme měli pocit, že máme jediný pokus. Je úžasné, že jsme dostali a stále máme šanci dál růst. Nyní je naše perspektiva jiná. Už víme, že před sebou vlastně pořád máme dlouhý kus cesty. Na posledních dvou albech jsme se pokoušeli o nové věci, o jiný zvuk. Díky tomu je pro nás hudba pořád vzrušující. Na začátku jsme si ale nedokázali představit, že to dopadne takhle. A už vůbec ne, že natočíme alba jako je Exile nebo Sur­render, která se od Happiness výrazně liší.

    Adam: Já si většinu té doby ani nepamatuji, byla to šílená jízda. Děly se věci, které by mě nikdy nenapadly. Kdyby mi někdo ve dvaceti řekl, že se to stane, nevěřil bych mu. Navštívili jsme asi šedesát zemí, koncertovali jsme po celém světě, vyhrávali jsme ceny, natočili jsme spoustu klipů. Splnily se nám veškeré sny, které můžete jako muzikant mít. A pořád to pokračuje. Brzy vyrážíme na turné a samozřejmě nemineme ani Českou republiku.


    Když se vám všechny sny splnily, o čem sníte teď?

    Adam: O stadionech.

    Vydáváte už své třetí album. Jak to prožíváte?

    Theo: Jsem nadšený, loni jsme na něm docela dlouho pracovali, takže je hotové už dlouho. Tvořili jsme ho po většinu loňského roku a dokončené bylo už na začátku toho letošního. Proto mám radost, že už se některé písničky dostaly k lidem a ti mohou konečně slyšet, co jsme vytvořili. Rok se mi zdá pro vznik alba jako přiměřená

    Exile. Vy jste mi, Theo, tvrdil, že to není sbor, ale váš upravený a zmnožený hlas. Ženské sbory na nové desce jste zpíval také vy?

    Theo: No jo, Sandman. Napálili jsme tím hodně lidí. Ne, tohle jsou opravdu ženy a jejich vokály jsou na celé desce hodně důležité. Pracovali jsme s nimi i dřív, ale nikdy ne tak výrazně. Chtěli jsme je použít tak, aby album rozsvítily. Už první písnička je díky tomu euforická a veselá. Mimochodem, čtyři holky, které zpívají v Some Kind Of Heaven, jsou ty samé, které zpívaly už ve Stay.

     
     

    7

    Headliner 1/2

    6

  •  

    Hurts

     

    Do povědomí se dostali koncem roku 2009, kdy se objevili v nominaci ankety BBC Sound of 2010. Nakonec v ní obsadili čtvrté místo. Duo se pak prosadilo hitem Wonderful Life, který je na jeho debutovém albu Happiness (2010). Následovníka Exile uvedlo na trh v březnu 2013. Na kontě mají Hurts také The Belle Vue EP (2010) a získali například dvě NME Awards, Echo Award, nominace na MTV Europe Music Award nebo Q Award.

     
     
     

    7

    Headliner 1/2

    7

 
×
Čtete:
2015/10
Hurts

Comeback

The Libertines

Headliner 2/2

Hurts

Tip

Struny podzimu

TOP

10 nenáviděných dětí

Rozhovor

Richard Müller

TOP

Richard Müller

Story

Soak

Čerstvé (z)boží

WLW8

Rozhovor

Joe Satriani

Story

John Newman

Rozhovor

Jim Adkins

Seriál

Wohnout vs. Vypsaná fiXa III

Obrazem 1/6

Hudební léto 2015

Obrazem 2/6

Jan Nožička

Obrazem 3/6

Adam Hencze

Obrazem 4/6

Kryštof Kalina

Obrazem 5/6

jakub Macháček

Obrazem 6/6

Petr Klapper

Rozhovor

Jaroslav Uhlíř

Songstory

Jaroslav Uhlíř

Čerstvé (z)boží

Apollinaire

Enface

Disclosure

Rozhovor

No Name

Insider

Štěpán Suchochleb

Test

H-D Kvíz

Story

Vendula Kašpárková

TOP

007 skladeb, které musíte slyšet

Film

Filip Topol neznámý

Ženský element

Adele

Televize

Videorama

Kalendárium

Památné dny

Hip Hop

Elementy ulice

Klasika

Teď vážně

Folk

Bez cancáku

Mluvené slovo

Vyprávěj

Hard & heavy

Ocelové srdce

Jazz a blues

Bluesbar

Indie

Ty kytary!

Alternativa

Kroky podzem

EDM 1/2

MDMA

Odjinud

Mimochodem

Recenze měsíce

New Order

Recenze

15. 10.

Recenze 1/2

1. 10.

Recenze 2/2

1. 10.

Duel

Cocote Minute

SMS REC

SMS/RECenze

Naživo

Melvins

Naživo

The Soft Moon

Naživo

Joe Bonamassa

Naživo

Enter Shikari

Naživo

Apocalyptica

Naživo

Soak

Naživo

Mans Zelmerlöw

Naživo

Lollapalooza

Naživo

James Harries

Naživo

Teepee, Václav Havelka III, Reublic of Two

Naživo

Sufjan Stevens

Naživo

Rapmasters

Naživo

Chinaski

Naživo

Please The Trees

Naživo

Euroconnections

Tipy

Kam vyrazit?

Tiráž

Tiráž

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.