-
Story
Dva nadšenci ochotní jet za muzikou přes půl světa, ale také striktní profesionálové, kteří svá videa piplají do posledního detailu. To jsou Jackie Crash. Od tohoto měsíce mají v Headlineru svou speciální rubriku, jejíž obsah vás, jak doufáme, dostane stejně jako nás. Co jsou zač?
Jackie Crash
text Jarda Konáš
foto archiv jackie crash
1
1
Jak kapela působí z médií, je jedna věc, my chceme jít za ten roh a poznat její členy jako lidi
Fred Durst nám začernil skoro celý papír
Jackie Crash
Jde o projekt videorozhovorů, za kterými stojí dlouholetí kamarádi Jan Šamla (29) a Martin Linhart (29). Jde o volnočasovou aktivitu, Martin se živí jako režisér klipů, Jan podniká, vede hostel v Dejvicích. Natáčení realizují od jara roku 2014, zpovídají jak hudebníky vystupující v Praze, tak na cestách po světě i v jejich domácím prostředí. Za rok a půl natočili přes dvacet rozhovorů, z nichž polovina stále čeká na zveřejnění. Premiérovat je budou od tohoto čísla každý měsíc na stránkách Headlineru.
Rozhovory Jackie Crash jsou svérázné samy o sobě, ale spojuje je další zvláštnost. Slova se opět chápe Martin: „Na každý rozhovor s sebou nosíme papíry a fixky. A na konci vždycky požádáme naše hosty, aby nám nakreslili, jak si představují postavu Jackie Crash. Většinou se zasmějí, omlouvají se, že kreslit neumí, ale tu dětskou jiskřičku v očích zkrátka vidíte u každého. A už se chápou tužky a začnou, takže zatím máme opravdu od každého hudebníka na A4 nakresleno i s podpisem, jak si představuje Jackie Crash. Právě u Freda Dursta, který přišel jako morous, jsme čekali, že nás pošle do hajzlu. Tím jsme si byli jistí. A on se naopak tak rozjel, že ten papír skoro celý začernil. A když jsme se zeptali, jestli by neudělal podpis, tak jen píchl prstem do toho namalovaného blázince a řekl: Tady je.“
Vzhůru za Papa Roach
Další kapitolou v práci Jackie Crash je rozhodně rozhovor s Papa Roach, který vám Headliner přináší v premiéře na následující stránce. Přece jen, nestává se často, aby dva kluci z Čech jen tak mohli natáčet s takovou kapelou, a ještě od ní dostali speciální pozvánku na pražský koncert. Celou situaci Honza popisuje následovně: „S Mártym jsme nedávno vyrazili do Los Angeles. A když už jsme tam byli, chtěli jsme v rámci naší cesty natočit i nějaké rozhovory. Tou dobou jsme už věděli, že Papa Roach budou hrát v Praze, takže jsme rovnou napsali jejich manažerovi, zda bychom se nemohli částečně i kvůli propagaci toho koncertu sejít. A on nám to domluvil na neděli na tři odpoledne, což je v Americe doba, kdy i ti nejzatvrzelejší rockeři sedí doma v teplákách a obědvají s rodinou. Možná i díky tomu to bylo příjemné setkání, uvolněné, super zkušenost, a natočili jsme vše, co jsme potřebovali.“
Pravý opak se stal v případě kapely The Offspring. „Těm jsme psali taky, když jsme už byli v Los Angeles, oni tam dokonce zrovna tou dobou hráli. A ti nás naopak slušně, ale rázně odmítli. A víte proč? Kdekoli jinde by prý s námi rozhovor udělali. Ale v Los Angeles jako na potvoru vždy hrají jen pro starou gardu – kamarády, příbuzné, rodiny a nejvěrnější fanoušky. A v takových chvílích se prostě úplně zavřou před světem, před novináři, před veřejností, takže jsme měli smůlu,“ zakončuje vyprávění o Kalifornii Martin.
Nadšení těm dvěma evidentně nechybí. Rozhovory Jackie Crash jsou díky tomu své, uvolněné, zábavné a možná se ještě budeme všichni divit, co vše se z nich dozvíme.
Martin svého kolegu doplňuje. „Role máme striktně rozdělené, já točím, Honza studoval žurnalistiku, takže se umí ptát. A díky jeho přípravě máme po natáčení vždycky rozhovory, které jinde nenajdete.“ K otázce, jak moc jim takový koníček leze do práce, ještě podotýká: „Samozřejmě že nám to do práce leze hodně, ale je to pro nás zábava, srdeční záležitost. A tak se stane, že třeba někam jedeme pracovně natáčet, uděláme, co je potřeba, a místo toho, abychom vypli kamery a šli na pivo, tak pokračujeme dál, ale přepneme do módu, který nás baví. Přepneme se na Jackie Crash.“
Máme rádi alter ego
Plynule se tak během rozhovoru vlastně dostáváme k tajuplné postavě jménem Jackie Crash. Kdo to je? Odkud přišla? Slovo si opět bere Honza: „Dřív jsme měli vymyšlený jiný název, ale chtěli jsme změnu. Nasměrovat to tam, kam chceme. Oba máme rádi filmy od Tarantina a zároveň nás baví forma alter ega. Nejprve jsme projížděli Tarantinovy snímky a vybírali postavy, podle kterých bychom pořad pojmenovali. Zaujal nás Billy Crash z Nespoutaného Djanga, ale Billy, to nám už moc smrdělo divokým západem. V Sin City jsme pak narazili na postavu jménem Jackie Boy, boží role Benicio Del Tora, a bylo rozhodnuto. Navíc u Jackie nevíte, jestli to je holka nebo kluk, je to trochu drzé jméno, takže nebylo co řešit.“
I přes nakousnutou drzost se autoři snaží o pohodové rozhovory, což je z výsledku cítit. Tajemství, jak i bručouny dokážou rozkecat, poodhaluje opět Honza: „Chceme, aby se zpovídaní cítili pohodlně. Neřešíme žádná kontroverzní nebo negativní témata, chceme, aby se otevřeli, a když vidíme, že to našeho hosta baví, tak je to pro nás největší odměna. Když jsme dělali rozhovor s Fredem Durstem z Limp Bizkit, přišel jako strašný morous, díval se do země, odsekával, ale na konci se na nás dokonce párkrát usmál, což jsme brali jako obrovský úspěch. To, jak na vás kapela působí z médií, je jedna věc, my ale chceme jít za ten roh a poznat je jako lidi.“
Filmu se věnují dlouho, Martin Linhart točí klipy pro spoustu českých hudebníků a Jan Šamla mu ve volném čase pomáhá s produkcí. A protože se znají už od dětství a spojuje je láska ke stejným kapelám, rozhodli se pustit do natáčení netradičních videorozhovorů.
Touha po setkání
„Točit rozhovory mě napadlo loni na jaře,“ začíná vyprávění Honza. „Chystali jsme se s Mártym na koncert kapely The Used v Berlíně a říkali si, že bychom se s nimi rádi setkali. Ale jinak než jako fanoušci nebo někde na chodníku u autobusu, tak mě napadlo, že s nimi uděláme rozhovor. Nadhodil jsem to Mártymu, který popadl potřebnou techniku, a vyrazili jsme.“
Idea rozhovoru s The Used sice zažehla nápad na natáčení, ale ještě před cestou do Berlína se kluci pustili do zpovídání hudebníků, kteří se zrovna zastavili v Praze. Stihli si tak popovídat s kapelou Against Me! nebo Taking Back Sunday, a jejich práce zaujala dokonce management Blink-182, který si je přizval na část evropského turné, aby z něj pořídili dokumentaci. Dvojici vlila příznivá odezva odhodlání do žil a začala za muzikanty víc jezdit po světě, kromě Berlína vyrazila třeba do Milána za New Found Glory.
„Kapely vybíráme podle toho, že jsme primárně jejich fanoušci. Nejsme novináři, nechceme se ptát na věci, jak se dala skupina dohromady nebo jak se jim natáčela nová deska. Ptáme se, jako bychom byli na pivu. Dělám si před natáčením pečlivou rešerši, přečtu třeba deset, dvacet rozhovorů, a jakmile narazím na otázku, kterou jsem si taky připravil, tak si ji škrtnu a ptát se na ni nebudu,“ vysvětluje Honza.
Předchozí článek:
Madonna
Další článek:
Papa Roach