-
text Antonín Kocábek
foto Petr Kurečka
Tonya Graves
Proč se nevrátit ke kořenům?
5
rozhovor
1
-
Malou výškou a velkým hlasem známá zpěvačka si do konce roku vybrala volno v Monkey Business. A vydala druhé sólové album, které může mnohé mladší překvapit. A právě o něm byla řeč.
Nenavazuje totiž na debut, ale vrací se tam, kde u nás Tonya začínala svou pěveckou dráhu: k nejen bluesovým standardům. Těm nepozornějším to ostatně napovídá už samotným názvem desky Back to Blues.
Váš debut I‘m The Only Me vyšel před čtyřmi lety. Jak ho s odstupem vnímáte?
Jsem ráda, že si za ním stále můžu stát. Že mě ani dnes nerozčiluje. Ale druhou desku jsem chtěla mít jinou a docela dlouho jsem proto přemýšlela, jaká by měla být. Nakonec jsem se rozhodla pro cizí písničky, které mám ráda a ráda je i zpívám. Souviselo s tím i to, že jsem se nikdy nechtěla omezovat jen na jeden žánr.
Proč jste jako spojovací linii zvolila zrovna blues?
Poměrně silným impulsem byla smrt B. B. Kinga. Vzpomínala jsem na jeho koncerty, viděla jsem ho několikrát. A uvědo
mila jsem si, že pro mě byl poslední velký bluesman. Napadlo mě u toho, proč se nevrátit ke kořenům a neudělat bluesovou desku?
Je pravda, že mnoho vašich posluchačů si už asi nepamatuje, že když jste začínala v Praze zpívat, bylo to v bluesové kapele s Lubošem Andrštem.
Ano. Jsem tady dvacet let. A ten B. B. King mi to připomněl.
Nebojíte se, že to bude vnímáno jako krok zpátky? Jako rezignace na autorskou tvorbu?
A proč bych to nemohla udělat? Třeba Robbie Williams standardně natáčí popové desky, ale klidně si mezi nimi občas udělá i jednu swingovou. Nemusím prostě jen zůstat sedět v jedné krabici, protože by to tak někdo chtěl. Mám ráda hudbu a dělám takovou, která mě těší a třeba i potěší někoho
5
rozhovor
2
-
Určitě se najdou i lidi, kteří se budou ošklíbat, že nemají rádi blues
jiného. Ano, určitě se najdou i lidi, kteří se budou ošklíbat, že nemají rádi blues a že by chtěli něco jiného, ale zatím jsem reakcemi příjemně překvapena. Převažují ty, které jsou nadšené z toho, že zase dělám něco úplně jiného. A to i od lidí, od kterých bych vůbec nečekala, že budou mít zájem.
Proč jste novinku nahrála převážně s jinými muzikanty než minule?
Debut vznikl ještě jako čistě studiová nahrávka. Ale tentokrát už na albu hraje
moje kapela, kterou jsem postavila poté, co vyšla minulá deska. Ti kluci se mnou už jsou více než tři roky. A natáčeli jsme dohromady, prakticky naživo. Dodatečně vznikaly jen nějaké drobné opravy. Moc se mi to tak líbilo.
Byli společně s vámi ve studiu i hosté?
Většinou ano. Ondřej Pivec byl v New Yorku, takže tomu jsme to poslali tam, a on své party nahrál a poslal zpátky. Ale ostatní za námi přijeli do studia.
5
rozhovor
3
-
2x Tonya
Tonya Graves – Hound Dog
Tonya Graves – 39 Reasons
Proč jste si vybrala jako producenta Lukáše Martínka?
S Lukášem se známe už hrozně dlouho. Už tak osmnáct nebo devatenáct let. Tehdy jsme spolu hráli ve Švýcarsku, v takové skupině poskládané z muzikantů z různých bluesových kapel, která tam vystupovala každý večer. Ale hráli jsme spolu i po návratu, obvykle to bylo v sestavě já, Lukáš na kytaru, Tonda Smrčka na basu, bubeník Roman Vícha a na klávesy Ondřej Pivec. Takže ani s Lukášem, ani s Ondřejem to tentokrát zdaleka nebyla první spolupráce. To, že jsou úžasní muzikanti, vím už dlouho. Jenže jsem si u Lukáše jen pamatovala, že je dobrý, a až při nahrávání jsem si znovu uvědomila, jak moc je dobrý. Byla jsem úplně u vytržení: Jo, jo a jo. Čirá radost.
Ondřej Pivec i někteří další jsou dnes vnímáni jako především jazzoví muzikanti. Byl pro vás ten feeling důležitý?
Ondřeje jsem chtěla hlavně proto, že je nejlepší. To bylo stejné jako s Lukášem coby producentem. Lepší producent na bluesovou desku tady prostě není. Navíc si dobře rozumíme a známe se. A Ondřej je schopný zahrát cokoli. Navíc já jsem nikdy nevnímala blues jako něco vzdáleného od jazzu. Rozdíly jsou často jen v podání, v cítění. Blues má spoustu podob i tváří. Rozhodně to není jen klasická dvanáctka. Třeba písnička Meaning of the Blues. To byl Lukášův nápad, že ji tam dáme, já jsem ji moc nechtěla. Trochu jsem i protestovala. Ale nakonec je to jedna z mých nejoblíbenějších. Příjemné překvapení.
Kde se v té sestavě vzala Jolene od Dolly Parton? To není zrovna bluesová písnička.
One million dollar question. Na to se ptají všichni: Proč Jolene? Ano, to je samozřejmě čistá country. Jenže já tu písničku miluju. A nejen písničku jako takovou, ale i téma.
5
rozhovor
4
-
Tonya Graves
Původem americká zpěvačka (a vystudovaná herečka), která však už téměř polovinu života žije v Praze. Narodila se v roce 1969, hovoří bez problémů česky, byla provdána za novináře Marka Gregora, se kterým se rozvedla a má s ním dvě děti. Kromě Monkey Business zpívala i s Luboš Andršt Blues Bandem, Tonny Blues Bandem, ale ti starší si ji pamatují i z kapely Liquid Harmony, průkopníků elektronické taneční hudby u nás. V září 2011 jí vyšlo první sólové album, žánrový mix popu, soulu i r´n´b.
Lidé mají pocit, že musí být vulgární a hlasití, aby byli slyšet. Jenže o to já nestojím
Doufám, že budou i další koncerty. Nemám ráda, když někdo vydá desku a pak už s materiálem nic nedělá. Chtěli jsme stihnout festival Blues Alive v Šumperku, ale nestihli jsme ho. Budeme ovšem hrát na festivalu Bluesový podzimek, do konce roku chceme určitě alespoň jednou zahrát v pražském Jazz Docku. Tam moc ráda vystupuji, i když je tam nízké pódium a lidé si stěžují, že mě nevidí smích. Každopádně chceme teď hrát hlavně tenhle repertoár. Dostala jsem také nabídku jet turné se Support Lesbiens po divadlech, kde budu zpívat jako host asi pět nebo šest skladeb. Takže to bude další šance ty písně na koncertě slyšet.
Podle jakého klíče jste nakonec skladby vybírali?
Hlavně podle toho, jak spolu ladily a jak v našem podání fungovaly. Udělali jsme hrubý výběr a z něj pak vykrystalizovalo asi patnáct skladeb. Ale třeba Blues in the Night tam původně vůbec nebyla. Je to takové jazzové blues, obvykle tam bývají dechy a rozmáchlé aranžmá. Zpíval to kdekdo, i Ella Fitzgerald nebo Cab Calloway. Naopak jsem chtěla něco od Johna Lee Hookera, ale nějak to nevyšlo. Hendrix naštěstí ano.
Co se s tím repertoárem stane po křtu? Budete ho dál hrát na koncertech, nebo se vrátíte k písničkám z debutu?
Ten text, to je láskyplná prosba jedné ženy k druhé: Nech mého muže na pokoji. Není to ani ufňukané, ale ani agresivní nebo sprosté. Žádné: Počkám si na tebe a dám ti pěstí. Prostě jen prosba z lásky. Slušná a rozumná. Takové věci nám dnes chybí. Lidé mají pocit, že musí být vulgární a hlasití, aby byli slyšet. Jenže o to já nestojím. A moc hezky tam hraje Pepa Štěpánek.
5
rozhovor
5
Předchozí článek:
H-D Kvíz
Další článek:
Martin Červinka