-
Je skvělé chodit na koncerty, ze kterých jde prostě radost. Zacyklená radost, putující z pódia mezi lidi a z lidí zase zpátky na pódium.
text Kay Buriánek
foto Magdalena Lindaurová
Jen se tak rozprsknout blahem
Young Fathers
3
naživo
1
-
Meet Factory,
Praha, 14. 10. 2015
Meet Factory je svébytný prostor mimo centrum města. Pokaždé, když do něj vstoupím, mám trochu stísněný pocit, že jsem na cizím území. Sice má genia loci nepražského klubu, spíš něčím připomíná Berlín, nebo s přimhouřeným okem New York, chodí tam hezcí lidé, ale tak nějak mám obavy, že to je segment pražské mládeže, který snad ani nikam jinam nechodí. Proto je někdy atmosféra neadekvátně koncertu jako psí čumák, jindy zase přehnaně frenetická. Tentokrát se zdálo, že je poměr sil i emocí v perfektním souladu.
Člověk pokrokový je naživo v reálném čase beaty míchající Mary C (jak moc to je opravdu naživo těžko říct), projekce na míru a rapující Bourek. Jejich hodně avantgardní pojetí hip hopu (dá-li se tomu tak ještě vůbec říkat) je se staženým žaludkem uzavřené do sebe, moc se nedívá mezi lidi a stejně tak je i přijímáno. S lehkým despektem a většinovým nezájmem. Nic proti ničemu, nejsem fanouškem Bonuse, ale má můj kredit pro některé postoje, talent, přesah a občas velmi chytré texty. Nicméně tohle bylo přece jenom dost za rohem, takže se ani nedivím, že se to plazilo lehce při zdi a naráželo na letargii těch několika, co nebyli venku na cigáru.
Zato Young Fathers jsou úplně někde jinde. Hudebně sice občas tak nevyzpytatelní, že nevíte, za které ucho ten horký hrnec chytit, abyste se nespálili. Neustálé protirytmy, podivné, pro někoho až možná bolestivé hlukové plochy, i podivná prezentace. Ale v kontaktním prostředí klubu, v nemž nemáte pódium moc daleko, jsou tak magnetičtí a vtahující, až by je jeden podezříval, že si jedou nějaké voodoo. Umí to s publikem a jejich střídání poloh od soulového trojzpěvu až po skoro punkové nářezy, kdy všichni čtyři – G, Alloysious a Kayus plus neuvěřitelně hrající i pohybující se perkusista Steven – ve stejný moment explodují jako supernova, jsou fakt strhující.
Když u nás hráli naposledy v Roxy, tomu kouzlu jsem nepodlehl a měl jsem pocit, že je něco jinak. Tentokrát jsem si spravil chuť. Dokonale. Už po několikáté nás rozbili, rozhýbali lehce prokřehlou fabriku a donutili nás kroutit hlavou nad tím, jak je možné mít v sobě tolik muzikálnosti, talentu, spontánní divokosti, kreativity, schopnosti bavit a povznášet, ale i temných stránek, které však nepůsobí negativně. Až zase přijedou, a oni přijedou, už si je nenechte ujít.
naživo
3
2
-
naživo
3
3
Předchozí článek:
SMS/RECenze
Další článek:
Converse workshop