text Veronika Ondečková

foto warner music

Čas na manikúru

Joseph Mount, kreativní mozek a zakladatel britského projektu, jenž povstal z líhně nu-raveových kapel minulé dekády, ještě nedávno strašil fanoušky, že dalšího alba z jeho dílny se už nedočkají. Od vydání minulé řadovky ale uplynuly pouhé dva roky a Metronomy jsou zpět s deskou, o které frontman hrdě říká, že je tou nejlepší, pod jakou se kdy podepsal. Má to ale háček – naživo ji hned tak neuslyšíte.

Klip k songu The Look skvěle vystihuje svéráznou energii skupiny.

Okatý rodák z Devonu připustil možnost ukončení formace už několikrát. Prý ho láká dráha producenta na plný úvazek. Pokaždé, když ale nakousne téma obrácení listu v plodné kariéře, je nabíledni, že jeho zaječí úmysly nejsou vůbec horké. Ke zpřetrhání vazeb s Metronomy by čtyřiatřicetiletý Joe Mount musel mít hodně pádné důvody. Pod hlavičkou projektu tvoří celý svůj dospělý život a má s ním na kontě takové zářezy jako nominace na Mercury Prize, top desítku domácího žebříčku nebo koncertování s Coldplay, Bloc Party či Blur.

Představoval jsem si, že dalších pár let budu fungovat jako obývákový producent. Pak se všechno změnilo

Klip k titulnímu singlu z komerčně nejúspěšnějšího alba kapely má na svědomí slavný režisér Michel Gondry.

„První album vzniklo sesbíráním songů, které jsem napsal ve svém raném období, a představoval jsem si, že ještě dalších pár let budu

Vedle renomé spojeného s rostoucí popularitou ale v Metronomy nalezl především ideální zázemí pro tvůrčí seberealizaci. Kapela se sice ustálila ve čtyřčlenné sestavě, výhradním autorem veškeré hudby a producentem v jedné osobě však zůstává právě otec zakladatel a žánrové vody, ve kterých se pohybuje, mu nekladou žádné zásadní hranice.

Jsem kutil

Myšlenka na vyskočení z tak dobře rozjetého vlaku se může zdát bláhová. Pokud se ale ohlédnete za dosavadní vývojovou stopou Metronomy, příliš nepřekvapuje. Všestranný frontman na hudební scéně dlouho fungoval jako solitér a nezapře, že založením je hlavně kutil, který si na muzice ze všeho nejvíc užívá výrobní proces.

Další krok v evoluci projektu byl logický. „Měl jsem pocit, že kdybych dál dělal alba podomácku, už bych věci lámal přes koleno. Na nahrávání zbývalo víc peněz a všechno se vyvíjelo dobře,“ vysvětluje Joe, proč do třetice upřednostnil profesionální studio před čtyřmi stěnami domácího pokoje. A ve svém přerodu obstál. Ze studia si Metronomy odnesli přelomovou nahrávku The English

fungovat jako obývákový producent po způsobu Four Tet. Jenže pak se všechno změnilo,“ popisuje své začátky Joseph a oním přelomem má na mysli úspěch prvních dvou alb Pip Paine (Pay the £5000 You Owe) a Nights Out, která korespondovala s tehdy sílícím trendem indie elektroniky zmutované pod vlivem kytarovek, jaký rozjely skupiny jako Justice nebo Simian Mobile Disco, a dobře se chytila v klubovém prostředí.

Z marketingového hlediska se skupina ocitla na pomyslném vrcholu

Riviera, kterou proměnili v již zmíněnou nominaci na Mercury Prize, a její sofistikovanou písničkařinou se snadno rozpoznatelným zvukem se vymanili ze zástupu někdejších nu-raveových souputníků.

Média desku zaškatulkovala jako mix Daft Punk s The Eagles, na což kapela reagovala povzneseným ohrazením, nebyla ale daleko od pravdy. Lehce nostalgický rukopis s chytlavými, ale silně pocitovými melodiemi Josepha etabloval jako respektovaného songwritera a rozšířil fanouškovskou základnu Metronomy o posluchače, kteří si libují v pohodovém electropopu pro univerzální příležitost.

Teď analogově

Pozitivní ohlas „Riviéry“ přímo vybízel k tomu pokračování ve vyjetých kolejích. Touha překonávat sama sebe ale Joeovi velela ještě více se vzdálit svým kořenům, a tak v roce 2014 Metronomy překvapili pro změnu tím, že do diskografie přidali dílko Love Letters, které vzniklo kompletně analogově.

„V danou chvíli to pro mě byla jediná možná cesta. S každou nahrávkou jsem se v něčem diametrálně odlišil od té předchozí. Nejdřív jsem přidal zpěv, pak jsem se přesunul do studia. Všechna moje hudba ale do té doby vznikala veskrze podomácku a bylo to na ní poznat. Dlouho jsem měl proto někde vskrytu pocit, že lidé nevěří v mé schopnosti a chtěl jsem jim dokázat, že dokážu přijít s něčím, co zní zatraceně dobře,“ vyložil Joseph otevřeně důvody, které ho motivovaly k tomu, aby sáhl po oldschoolových metodách nahrávání.

Navzdory subtilnějšímu rázu desítky nových písniček a absenci výraznějších hitů Metronomy právě s Love Letters sklidili dosud největší komerční úspěch a úměrně tomu přidali počet zastávek turné. Z marketingového hlediska se tak skupina ocitla na pomyslném vrcholu. Kdo by snad čekal, že bude dál stoupat vzhůru podle nalajnovaného postupu, ten je na omylu. Hlavní muž projektu je spokojený s pozicí středně velké kapely, která obvykle hraje jen samé klubovky, a stáhl se do ústraní svého home studia.

První singl z čerstvého alba Summer 08 demonstruje sen frontmana stát se sofistikovaným popovým hudebníkem ve středním věku.

Volání computerů

„Podívejte se třeba na Justice nebo laptopové producenty obecně. Na počítačovém
plug-inu mají svůj vlastní zvuk. Je v tom něco krásného. A hlavně je to strašně jednoduché. Nemůžu se dočkat, až zase začnu pracovat s počítačem,“ prohlásil Joe ještě v době, kdy plod jeho analogového období voněl čerstvostí, a vrací se do pohodlné sféry computerů. V té se mu zalíbilo natolik, že nehodlá ztratit ani jedinou minutu z drahocenného času, který může věnovat skládání. Jinými slovy – zapomeňte na to, že letošní novinku Summer 08 v dohledné době uslyšíte naživo. Joe, poznamenaný masivní propagací Love Letteres, do odvolání ohlásil stopku veškerému koncertování.

„Turné budou vždy součástí života kapel, ale měly by být tím nejdůležitějším? Když odehrajete sto padesát vystoupení ročně a natočíte novou desku jednou za tři roky, podle mě je v tom hrozný nepoměr. Myslím, že další tři roky budu radši vydávat muziku,“ odhalil své plány lídr čtveřice, která je vyhlášená radostnými show se svéráznými tanečními kreacemi a žárovkami nasvícenými kostýmy.

Být groovy je to hlavní, oč na jejich aktuálním titulu běží

Turné až na druhém místě

Na klubových prknech budou Metronomy chybět, a to tím víc, že se odmlčují zrovna ve chvíli, kdy mají v ruce ideální koncertní materiál. Být groovy je to hlavní, oč na jejich aktuálním titulu běží, a těly rozvlněnými do rytmu diskotékových fláků by se to na parketech jenom hemžilo. Tvůrčí libido je ale nenasytná potvora a Joe Mount je rozhodnutý se jeho volání nebránit.

„Je to jako jít na manikúru. Uvědomuji si, jak vzácné je mít možnost věnovat se všemu podle svého tempa – muzice, přátelům,

rodině. Beru to jako období, které je opravdu o mně,“ říká hvězda, která neví, co je to nedostatek inspirace, a zdůrazňuje, že nejde o žádnou dovolenou, jen o způsob, jak se co nejvíc soustředit na tvorbu.

Bude zajímavé pozorovat, jak dlouho Metronomy koncertní embargo vydrží, a co přijde na jeho konci. Jisté každopádně je, že Joe Mount se nemusí nikam hnát. Metronomy už dobyli srdce posluchačů i síň slávy, tam je jejich pevné místo. Masovější popularitu nemají vepsanou ve vínku. Na to kutil Joe není dost radio-friendly. Naštěstí.