Čtveřice Veena patřila k silné táborské líhni minulého desetiletí, hrála v letech
2007–2009, a zůstalo po ní jedno EP i zážitky těch, kteří viděli některý z desítek odehraných koncertů. Zpráva, že se rozhodla vrátit na pódia, tak způsobila pozdvižení na alternativní scéně. Kromě koncertů ovšem kapela, která se hudebně pohybovala od melancholického trip hopu až k sonicky ostrým kytarám, po letech i nahrála a vydala své první album se sarkastickým názvem Help it to Die.

Zpěvačka Veronika Buriánková a kytarista David Zeman dnes tvoří duo Kalle a zároveň hrají i v noise-rockových Nod Nod. Za bicími znovu sedí Jan „Sváča“ Svačina (také Please the Trees a Climatizado) a na baskytaru sestavu doplňuje Martin „Koky“ Koktan (ex- Ladies Swim a Please the Trees). „Uvědomili jsme si,

že jsme všichni čtyři zpátky v Táboře a vlastně nic nebrání tomu, abychom si společně zase zahráli,“ říkají.

Pamatuji si, že poprvé jsem vás asi viděl na festiválku FreeDimFest. To byla doba, kdy Tábor byl známý jako výrazná scéna, s kapelami Sunshine, Sabot, Deverova

chyba, C, Waave, Some Other Place a dalšími, které, předpokládám, i vás ovlivnily. Kdy jste to všechno začali vnímat?

David: Já jsem do těch hudebních sfér začal proplouvat někdy v prváku na gymplu. Tehdy jsem do táborského klubu Orion chodil hlavně na punkové koncerty, ale poměrně záhy se mi to přesytilo. Pamatuju si, jak jsem na prvním ročníku Mighty Sounds v roce 2005 slyšel hrát Deverovku a oproti těm všem 2-tone ska-punk kapelám to byl úplný balzám. Takže to pro mě v podstatě byla brána do jiného hudebního světa. A od té doby jsem byl snad na všech ročnících Freedimfestu a většině koncertů v Orionu podobného ražení. Ale řekl bych, že mě hudebně víc ovlivnily pořadatelské aktivity lidí z Tábora než přímo ta hudební scéna. Třeba Sunshine jsem v podstatě nikdy pořádně neslyšel, Waave jsem zase nestihl.

Koky: Freedim je pro nás všechny každý rok zásadní událost v Táboře. A ty kapely nás myslím ovlivnily všechny. Nicméně já taky Waave nestihl. Což mě štve.

Sváča: Kdy jsem to začal vnímat? Tak to vím přesně: 30. 5. 2003.

Máte tendence na tu dobu vzpomínat se sentimentem?

Veronika: Často se setkávám s odkazem na táborskou devadesátkovou scénu, ale my už jsme jiná generace, dneska to

v Táboře vypadá jinak. Všechny výše zmíněné kapely mám ráda, ale řadu z nich už jsem moc neviděla. Pro mě to byla doba, kdy jsem objevila svoje (první) oblíbené kapely, nová místa a spoustu přátel. Mimo parádní koncerty, které pořádali lidi kolem FreeDimu v Táboře, jsme s Davidem začali hodně jezdit na koncerty i mimo Tábor, a to především na ty, které vznikaly v režii Silver Rocket. Jejich kapely a kapely, které „dováželi“ do Česka, byly přesně to, co jsem měla ráda.

Koky: Já v té době začal jezdit jako technik se Sunshine, a to pro mě byl posun do úplně jiného světa. Hlavně do budoucna to byla super zkušenost.

Sváča: Tu existenci bych shrnul asi takhle: Byly to dobré kapely, a ani jedna už neexistuje.

Koky: Hehe. Vlna revivalů vlastně teprve možná přijde.

Můžete nějak shrnout existenci původní Veeny?

Veronika: Veena fungovala tři roky. Bylo to celkově docela dynamické období. Po pár měsících hraní jsme nahráli EP Behind Sonic Glances, Dana Černého za bicími vystřídal Sváča a po odchodu Kokyho s námi posledních pár koncertů hrál Bugrr, s kterým jsme složili písničku nedávno záměrně pojmenovanou Noise in Mexico. Dneska cítím, že se

toho v mém hudebním životě stalo od rozpadu Veeny spoustu. Bylo to hodně výživných sedm let.

Koky: Docela se nám dařilo hned od začátku. Určitě nám v té době dost pomohl Václav Havelka z Please the Trees. Domluvil nám dost koncertů a vozil s sebou všude naše demáče. A právě díky známosti s Vaškem jsme v té době

hráli všude možně. Vždycky jsem měl radost, kolik lidí z Tábora to baví, a když jsou poblíž, tak na koncert dorazí. Při hraní v Praze to často bylo stejné jako v Táboře.

V souvislosti s tímhle povídáním jsem si znovu pustil vaše tehdejší EP. Jak k němu dnes přistupujete?

Začali jsme se rozcházet v názorech na to, jakým směrem se má Veena ubírat. Což vedlo ke konfliktům

v názorech na to, jakým směrem se má Veena ubírat. Což vedlo ke konfliktům.

Jak naopak došlo k oživení a potřebě po letech nahrát desku?

Koky: Impuls přišel od Verči s Davidem, a když jsme to nazkoušeli, tak začalo být jasné, že udělat jenom jeden koncert by asi bylo škoda.

Veronika: Bylo to hodně spontánní. Všichni jsme se opět ocitli v jednom městě. Tahle myšlenka mě napadla někdy minulý rok na jaře. Nebyla to ani potřeba, jako spíš chuť zahrát si jeden dva koncerty s Veenou naše staré věci. Proč ne. A co se týče alba, tak to přišlo asi tak, že jsme nakonec chtěli vydat to, co jsme si na podzim hráli ve zkušebně a co bychom neradi zase zapomněli.

Aktuálně máte nejen nahrané album, ale už i první odehrané koncerty. Jaké to znovuvstupování do stejné řeky je?

David: Jsou znát zkušenosti technického rázu i to, že se nám při vstupu na pódium podlamují kolena trémou o něco méně. Za tu dobu se ale taky pozměnily naše hudební preference a vůbec přístup.

Koky: Já mám pocit, že jsem ve stejném bodě, kde jsem před lety skončil. Na rozdíl od ostatních jsem pak moc nehrál. Ale o to víc si to užívám.

Veronika: Deska Behind Sonic Glances dostala ve výsledku poměrně dost odlišný zvuk, než jaký jsme mívali na koncertech, a to díky produkci Filipa Míška. Z toho důvodu ji s odstupem času vnímám spíš jako jakousi spolupráci než zaznamenání naší tehdejší tvorby.

Logická otázka je, proč se vlastně původní Veena rozešla?

Sváča: Veena se rozešla, protože Verča odjela na internátní školu do Švýcarska, Koky si zlomil ruku, David musel pomáhat na poli, protože byl čas žní, a já měl černý kašel.

Koky: Ten prvotní zápal po dvou letech vyprchal. A začali jsme se rozcházet

Sváča: Jako k tomu kompaktu, na kterém jsem nehrál.

Koky: Nabídku produkce té desky jsme dostali po našem druhém koncertě před Khoibou, která se pár dní nato rozpadla. Ta deska kapele svým způsobem pomohla a svým způsobem ublížila.

Budoucnost je ve hvězdách. Hodně záleží na tom, jestli bude mít deska své posluchače

Už teď je komplikované domluvit se na termínu tak, aby Sváča nehrál troják

Koky: Určitě není v plánu rušit nebo komplikovat plány ostatních projektů, ale zatím to jde úspěšně skloubit. Myslím, že pro ostatní je to příjemné oživení. Pro mě je to fajn návrat věcí, kterými jsem dříve intenzivně žil. Rodina se s tím srovnala celkem rychle, vidí, že dělám něco, co mě baví, a podporují to.

Jak ten comeback ovlivňuje další aktivity? Pokud vím, tak všechny vaše další kapely mají letos v plánu nová alba.

Veronika: Všichni jsme do toho šli s tím, že je to časově zvladatelné. S Kalle máme už téměř hotové věci na nové album, takže budeme brzy nahrávat. A jak říkáš, rádi bychom ho vydali na podzim. Hodně se na to těším, protože budeme mít větší možnosti stran zvuku, než tomu bylo při nahrávání Live from the Room. Zároveň se to vydáváním Veeny trochu protáhlo, takže jsem o to víc zvědavá, jak si s tím poradíme. S Nod Nod je to asi běh na delší trať. Teprve nedávno se po větší pauze rozběhl britský label Sound Devastation, na kterém před pár týdny vyšla naše debutová deska z roku 2014.

Koky: Nerad bych cokoli předjímal, ale už teď je komplikované domluvit se na termínu tak, aby Sváča nehrál troják.

Pořád platí, že jde jen o dočasný návrat? Koncerty měly poměrně dobrý ohlas, budete hrát na Colours of Ostrava a prý dostáváte i další nabídky k hraní?

David: To, že comeback Veeny příjemně rezonuje, rozhodně byl a je impuls k tomu, abychom neskončili jen u koncertů spojených se křty naší desky. Nějaké nabídky k hraní jsme samozřejmě dostali, ale zatím to není nic, co by zásadně vykolejilo naše představy o intenzitě koncertování. Kromě pár letních vystoupení bychom si ještě rádi dopřáli nějaké na podzim, ale koordinace bude přece jen těžší. Už třeba právě kvůli připravované desce Kalle nebo dalšímu turné Please the Trees ve Státech.

Veronika: Budoucnost je ve hvězdách. Hodně záleží na tom, jestli bude mít deska své posluchače. Nabídky na hraní přibývají a jsme za to rádi. Ačkoli každý máme vedle Veeny další aktivity, všechno to jde pěkně poskládat.

Veena vznikla na podzim roku 2007, během několika nezávazných sessions členů projektů jako Please the Trees, Boycotlettes či Ladies Swim a hlavně zpěvačky Veroniky. Kromě temných a syrových kytar posluchači oceňovali výrazný Veroničin vokál, výrazem a barvou lehce připomínající Sleater-Kinney či Beth Gibbons. Čtyřpísničkový debut Behind Sonic Glances, jehož postprodukce se ujal Filip Míšek (Khoiba, Dikolson) a masteringu Dušan Vozáry, vyšel 11. 12. 2008 a kapela ho pokřtila v Paláci Akropolis při společném koncertu s Please the Trees. EP vyšlo na značce Absent Hour. V prosinci 2009 se kapela rozloučila posledním koncertem v táborském Orionu. Na podzim 2015 se znovu sešla, po šesti letech vystoupila po boku Manon Meurt a následně nahrála své první album Help it to Die. To vyšlo na konci května 2016 a čtveřice ho pokřtila na červnových koncertech v Praze, Brně a Táboře.