V sobotu 4. června se po čtyřech letech do Prahy vrátilo britské trio Muse, kapela, kterou předchází pověst nejlepší koncertní formace na světě. Takovýto přídomek je samozřejmě relativní, ovšem show Muse byla po všech stránkách precizní, až dokonalá, proto nemůžeme jinak než souhlasit. Koncert v O2 areně byl jedním slovem dechberoucí.

text Iva Boková

foto BESTSPORT, a.s.

Muse

Čistá dokonalost

Muse se u nás zastavili v rámci světové šňůry The Drones Wold Tour k loňskému kritikou i fanoušky vesměs velebenému sedmému studiovému albu. Kapela už dopředu naznačovala, že chystá velkou produkci. Všechno v rámci její pražské show bylo do detailu vycizelované.

Pódium bylo sestavené ze tří částí naaranžovaných do podoby boxerských ringů s vyústěním v mola, na něž frontman Matt Bellamy vybíhal. Dominovala mu střední otáčivá část, v níž se muzikanti po většinu času zdržovali. Díky tomu, že neustále rotovala, mohli si všichni stejnou měrou vychutnat blízkost jejich hudebních idolů.

Při působivém intru se po celé aréně ze stropní platformy ve stylu vesmírné stanice rozletěly drony, které se pak objevily ještě několikrát. V závěrečné části koncertu poměrně nízko nad hlavami fascinovaných diváků obkroužila arénu také hrozivě působící vzducholoď. Nechyběly ani obří nafukovací balóny, po jejichž propíchnutí se k zemi snášely konfety.

Středové pódium se v různých částech postupně otevíralo a z jeho útrob na scénu vypluli za kvílivého zvuku kytary frontman Matt Bellamy, Chris Wolstenholme se svítící baskytarou, s níž šermoval jako s laserovým mečem z Hvězdných válek, i bubeník Dominic Howard. Čtvrtý hudebník, koncertní

O2 arena, Praha,
4. 6. 2016

klávesista Morgan Nicholls, zůstával po celou dobu koncertu do půl těla utopený pod povrchem stage.

Kolem pódia ze stropu visely stahovací obrazovky a také transparentní závěsy, jež posloužily jako projekční plocha k promítání vizuálů, které nápaditým způsobem dotvářely koncept vystoupení a dokreslovaly elektrizující atmosféru. Dolaďovaly ji také světelné kužely a laserové paprsky vystřelující po celé aréně.

Muse koncert zahájili dunivou šlapavě rytmickou hitovkou Psycho z aktuální desky Drones. Už první píseň tak nikoho nenechala v chladném klidu a řádně rozproudila krev všem přítomným. Publikum ovšem s mnohem větším zápalem reagovalo na starší skladby jako Reaper, Starlight,

Hysteria či Supermassive Blackhole. Při písních The Uprising i závěrečné Knights of Cydonia v přídavku publikum doslova šílelo.

Fanoušci prakticky po celou dobu dokázali udržet ruce nad hlavami, tleskat, zpívat a tančit. Zvuk byl hutný a téměř dokonalý, jen v začátku se Bellamyho zpěv na chvíli ztratil v kytarové cloně. Jeho hlasový projev byl ovšem naprosto jistý a bezchybný.

Kosmicky působící hypnotická show Muse i přes všechny ty technické vymoženosti působila velmi čistě a téměř intimně, i když se odehrávala ve vyprodané hale pro patnáct tisíc lidí. Ale nenechte se mýlit, muzika byla řízná a syrová. Jedinou otázkou zůstává, jestli kapela někdy v budoucnu dokáže takhle úžasný zážitek zprostředkovat znovu, nebo ho dokonce překonat.