text Antonín Kocábek

foto Bohdan Holomíček, Warner Music

Album jsem dostala jako dárek

Koncem června oslavila Monika Načeva kulaté narozeniny a v souvislosti s nimi vyšla i nově nahraná akustická deska Na svahu s jejími nejvýznamnějšími skladbami. Záměrem alba prý byl přirozený, „přírodní“ zvuk, zachycení emotivního propojení a především hudební komunikace všech zúčastněných.

S Michalem Pavlíčkem už spolupracujete poměrně dlouho. Jak vás napadlo nově přizvat ještě smyčcové kvarteto?

S Michalem jen ve dvou jezdíme pár let a moc nás to spolu baví. Chtěla jsem ale ještě více vyzdvihnout tu romanticky krásnou a snivou stránku, kterou pokaždé mezi sebou na pódiu máme. Spolupracovat se smyčci jsem měla v hlavě už od natáčení desky The Sick Rose, kde jsme s Timem Wrigtem použili samply z Vídeňské filharmonie. Tenkrát jsem byla okouzlená ze všech těch barevných zvuků a bylo to pro mě hodně inspirativní pro vymýšlení melodií zpěvu. Tak jsem dostala nápad přinést tu barevnost i do

našich časem už usazených silných písní, a ještě je víc otevřít a posunout výše.

Proč jste si vybrali zrovna Pavel Bořkovec Quartet?

Před pár lety jsem se na jedné slavnostní akci projektu Paměť národa potkala se skladatelem Matějem Kroupou. Zpívala jsem tam píseň Škoda lásky, v jeho odvážné aranži pojatou jako šanson. Tenkrát jsme si slíbili, že spolu ještě něco podnikneme. Když jsme se před rokem znovu potkali, nabídl mně ke spolupráci právě svoje smyčcové kvarteto. Okamžitě mě napadlo, že to bude

super fungovat s akustickou kytarou a básněmi Jáchyma Topola. Michalovi se kvartet líbil a spolupráce mohla odstartovat. Bylo to všechno rychlé. Vybrali jsme skladby z Možností, Mami a Nebe je rudý a kluci se pustili do aranží. Dohodli jsme se, že k tomu budou přistupovat „vážno-hudebně“.

Aranže necháváte s Michalem Pavlíčkem plně na nich?

Ze začátku jsme o tom dlouze diskutovali a kluci nosili nápady. A nakonec jsme se domluvili na té klasické podobě. Každou

Takto zní hit Udržuj svou ledničku plnou s kytarou Michala Pavlíčka.

Monika Načeva & Pavlíček – Udržuj svou ledničku plnou

V minulosti jste byla vždy vnímána jako experimentátorka, s hlasem i zvuky, svého času vás přijala za svou i elektronická scéna. Nemáte strach, že tohle pojetí bude vnímáno jako příliš konzervativní, jdoucí opačnou cestou než například album Mimoid?

Já jsem vždycky měla ráda obě polohy. Klasické písně se silnými melodiemi i experimentální minimalistickou elektroniku. I teď pracuji současně na dvou projektech – akustickém s Pavlíčkem a kvartetem, který vyšel pod názvem „Na svahu“, a elektronickém „Průvan v hlavě“ spolu s producentem Karaoke Tundrou a DJem Five. Na obou pólech mám své fanoušky, hodně rozdílné. A jsou i tací, kteří mají rádi obojí. Tak jako já.

Podobný přístup, tedy výběr pro vás zásadních skladeb v aranžmá se smyčci, už před časem zvolili Tata Bojs a nedávno i slovenští Longital. Inspirovali vás?

skladbu jsem Matějovi významově a pocitově objasnila a rozebrala a Michal hlídal hudební stránku, aby vše ladilo. Jakmile jsme se shodli a domluvili, šlo to velice rychle. Aranžéři Alex Aslamas i Matěj Kroupa jsou doslova studnice s melodiemi.

Chystáte v téhle podobě i nové skladby?

Ano, už jsme se o tom bavili s Michalem, že bychom moc rádi! Takže věřím, že k tomu brzy dojde. Zatím jsme se dohodli na dalším

Samozřejmě vím, že to není žádná novinka. Ale řídím se instinktivně podle citu a toho, co mě zrovna zajímá a láká. A jak jsem řekla, přišla jsem do kontaktu se smyčci na The Sick Rose a tam jsem se rozhodla, že jednou to chci zkusit naživo. A funguje to!

Album Na svahu vzniklo k vašemu výročí. Máte sklony k ohlížení?

Neměla jsem v plánu ani bilancovat, ani udělat album. Chtěla jsem prostě připravit působivé vystoupení složené z písní a básní, které stále žijí. Máme s ním za sebou první jarní minitour po českých divadlech a dalších zajímavých místech pro akustickou muziku a ty koncerty byly prostě boží! Moc nás to bavilo, krásně jsme se propojili, na pódiu i s publikem. Zažili jsme i potlesky ve stoje... S nápadem to celé nahrát přišel Michal Pavlíček a narychlo to i domluvil s Warner Music jako dárek k mým narozeninám. A vymyslel i název podle jedné z písní.

jarním turné příští rok a možná se už tam podaří zařadit nějaká nová skladbička.

Ta zmíněná elektronická deska vyjde kdy?

Tu plánujeme někdy na podzim. Mám připravené básně Sylvy Fischerové a název podle jedné z nich: „Průvan v hlavě“. Karaoke mě zásobuje beaty a já do toho vymýšlím vstupy s básněmi a poté zapojíme DJe Five. Zatím máme čtyři songy a celé album chceme dokončit do konce léta. Také už je začínáme hrát naživo, byli jsme například na

Deska Nebe je rudý byla prostoupena elektronikou. Stejně jako singl Měsíc.

A tak to vypadá, když se Načeva spojí s DJem Fivem.

Monika Načeva a DJ Five –
jdeš krajinou

S DJem Fivem už spolupracujete delší dobu, ale jak jste se potkala s ukrajinsko-slovenským producentem Viktorem Tverdochlibovem aka Karaoke Tundrou, který zatím spolupracoval hlavně s alternativními hiphopery?

otevíračce nového studia Radia Wave nebo v doprovodném programu divadelního festivalu v Hradci Králové.

Poezie Sylvy Fischerové už se objevila na desce Milostný slabiky. Spojuje ji něco s básněmi Jáchyma Topola, které mezi vašimi texty převažovaly dříve?

Ano, cítím z nich stejnou opravdovost a hloubku, věřím jim. Se Sylvou jsem se náhodou setkala a hned od první chvíle jsme se obě „zacítily“. Všechny verše, které od Sylvy zpívám, jsou výběrem z jejích vydaných sbírek. Ještě jsme zatím nezkusily opačnou cestu, tedy její psaní přímo pro mě, jako tomu bylo s Jáchymem Topolem. I když s vybranými verši dále pracujeme.

Hraní s celou kapelou vás už neláká? Pamatuji si na večer Radia 1, kdy jste po letech, a za doprovodu kapely s Tomášem Vtípilem, oživila album Nebe je rudý – a ohlas byl víc než nadšený.

Když jsem začala hrát s Fivem, to bylo kolem roku 2005, začala jsem potkávat muzikanty z tohohle ranku – myslím WWW a další. A na jedné akci, kde jsme oba vystupovali, jsem se potkala i s Karaoke Tundrou. Nabídl mi pak hostování na své nahrávce „Kačica s hlavou tygra“. Když jsem pak točila s Michalem Pavlíčkem a DJem Fivem desku Mami, vybrala jsem si jeho beat pro jeden song a pak také i jeho jako jednoho z remixérů pro desku „Milostný slabiky“. Od té doby jsem měla v plánu s ním udělat něco většího, ideálně live produkci. Jak je ostatně mým zvykem vždycky, když si někoho oblíbím.

V minulosti jste se jako herečka objevila i v několika filmech. Chystá se v tomto směru něco?

O mých filmových rolích nestojí za to mluvit. Ale jasně že bych chtěla hrát v nějakém dobrém filmu! Třeba v takovém, jaké dělá David Cronenberg.

V čem je dnešní Monika Načeva jiná od té Moniky, která začínala v roce 1992 zpívat s kapelou Něžná žláza?

Je o mnoho let starší, ale pořád odvážná!

Kromě zpěvu si vás všichni spojují i s divadlem Sklep. Jak už jste s nimi vlastně dlouho?

Se Sklepem jsem kolem třiceti let a v současné době s nimi hraju jen v nestárnoucích Mlýnech. Už pětadvacet let máme pořád vyprodáno!

Sklep v dubnu měl už pětačtyřicáté narozeniny. Oslavovala jste také?

Byla jsem na premiéře nového dokumentu o Sklepu, zahrála jsem si v několikahodinové staré Besídce na Dobešce a jela s Mlýny na třídenní zájezd na Moravu. Paráda. Zavzpomínali jsme si – byly to fakt intenzivní časy.

Jo, já jsem byla tehdy taky nadšená! Dokonce jsem zprodukovala ještě pár koncertů a úspěch byl fakt velký. Ale objevily se klasické problémy s lidmi. Už na to nemám, udržovat při životě takovou alternativní partu. Vyžaduji od všech jít do spolupráce naplno, a mám zkušenost, že to se zvládá lépe s méně lidmi.