text kay buriánek

foto brainzone

15 % nasranejch, zbytek láska

David Koller je chodící respekt, zpívající charisma a občan planety Svoboda. Jeho otevřenost a nesouhlas se současným stavem věcí v naší Republice Přizdisráč je víc než veřejná. Poučen a vyškolen bolševickým systémem ví moc dobře, o čem mluví, a nezdráhá se o tom mluvit nahlas. Přesto je jeho nová sólová deska víc láska než zahořklost, nenávist nebo protest.

Nesnaží se zavděčit rádiím, přesto má ČeskosLOVEnsko skrytou hitovost pod kůží, jen je třeba ji odkrýt, uchopit a pochopit. Není to deska pro všechny, stejně jako David Kol­ler nepatří všem.

Nová deska se jmenuje ČeskosLOVEnsko, akcent je na Čechy, Slovensko, lásku nebo všechno dohromady?

Asi spíš na tu lásku. S tím názvem vlastně přišla Mirka Ábelová, bavili jsme se o tom, že já jsem se narodil v Československu, takže nejsem ani Čech, ani Slovák, já jsem pravděpodobně Čechoslovák. A Mikulov, kde

jsme desku točili, je přesně napůl mezi, tak to k tomu tak nějak i šlo. Ale v podstatě je to taková slovní hříčka.

Slovní hříčka, kde je vypíchlé to LOVE...

No, mohlo to taky bejt, že je deska udělaná v MikuLOVE...

To je pravda. A proč jste si vybrali Mikulov, kromě faktu, že tam máš studio?

Studio je tam krátce. Chtěl jsem se už konečně urvat někam pryč z Prahy. Pětadvacet let se o to pokouším a teď se mi to konečně podařilo. Ale stejně jenom napůl. Takže si

aspoň říkám, že tam bydlím, i když vlastně nebydlím. Ale třeba se mi to jednou podaří. I když to vlastně asi úplně nejde.

A jaký je tedy tvůj vztah k Mikulovu?

Kladnej. Je to prima místo... Ale já mám pocit, že takovejch míst je v Čechách, na Moravě i Slovensku spousta.

Máš pocit, že díky tomu, že se točilo právě v Mikulově, vytratil se z desky velkoměst­skej ruch, ta městská tenze?

Myslím, že je dobrá věc, když muzikanti při natáčení desky nechoděj večer domů. Když každej nekouká od osmi na hodiny, protože musí jít hlídat děti, nebo jde do hospody nebo je unavenej a chce spát ve svojí posteli... Ono se to všechno dá pochopit, ale do Mikulova prostě těch dvěstěpadesát kiláků dvakrát denně nedají.

Takže jsou odřízlí, v pasti...

Ja myslím, že to tam je dost ‚friendly‘, dá se dělat do tří do rána, pak vstaneš a začneš třeba točit zase s někým jiným.

Takže jste tam bydleli, točili, chodili na procházky...

Na procházky ne. Ani jeden z producentů Mikulov třeba vůbec neviděl. Ne že by je snad nezajímal. Ale prostě přijeli pracovat. Do hospody jsme je vzali snad jednou, aby viděli město alespoň „z rychlíku“.

Poslouchal jsem desku a přijde mi, že je hodně naštvaná a obsahuje dost ostrý politický komentáře, jasně adresovaný...

Takové věci jsou tam jenom dvě a na desce je třináct písniček. Jsme teda na patnácti procentech, těch je nasranejch a zbytek je v pohodě. Situace, která u nás v republice je, není myslím moc veselá. Tak na to nějak reaguju, ale víc vysvětlovat nebudu. Ať si ty písničky každej poslechne a přebere sám.

Už jsi zmiňoval textařku Mirku Ábelovou, která se na desce dost výrazně podepsala. Jak jsi ji našel a jak spolupráce s ní probíhala?

Seznámili jsme se tak, že jsme s Lucií byli loni v dubnu nebo v květnu v Košicích dělat promo ke koncertu. Na náměstí jsem si od romský bezdomovkyně koupil časopis Nota Bene podobnej našemu Novýmu prostoru a v něm byl rozhovor s Mirkou, ve kterým se mimo jiný vyznává i z lásky k českejm autorům, který mám taky rád. Mluvila o Hraběti a Kainarovi, který zhudebňoval Vláďa Mišík, a jsou to mimochodem jedny z jeho nejkrásnějších věcí. Mirky názory se mi líbily, opatřil jsem si její básničky, který se mi líbily taky, tak jsem si na ni sehnal telefon a zavolal jí. Dali jsme si sraz v Bratislavě a začali spolupracovat.

Jak na to reagovala, byla překvapená?

Písničky nikdy předtím nedělala, no. A vidíš, už dělá. Pak jsme pracovali buď v Mikulově, nebo v Bratislavě. Vrhla se na kusy, který byly ve vývoji, nebo už byly hotový. Někdy to uměla napsat z fleku, že se toho moc neměnilo, jindy to byl proces. Něco jsme vrátili, něco vyhodili, i spoustu rozdělaných písniček muselo pryč.

Jestli něco točil Franta nebo Tonda, je lidem celkem fuk. Buďto v nich ty skladby zůstanou, nebo ne

A neměla problém psát v češtině?

No, tak já nevím, jestli nám někde něco uteklo, ale česky umím zase já (smích). Pochopitelně, že se občas stalo, že byly v českým textu slovenský slova a museli jsme předělávat, protože to nemělo logiku a česky to taky nebylo. V jedný věci jsme si z toho trochu udělali legraci a přiznali to, takže Čučoriedky jsou taková československá píseň.

Bylo všechno psaný na míru ČeskosLOVEnsku, nebo jste vysypávali i šuplíky?

Myslím, že Mirka použila i nějaký věci, co už měla napsaný a jenom předělala jejich texturu. Hledali jsme hlavně cestu, jak se dostat k písni jako takový. Ale nepsala jenom Mirka. I já jsem napsal pár věcí nebo jsem jí dal svůj text, kde jsem si nebyl jistej, a ona ho třeba dotáhla. Dva texty udělal Luděk Marks, básník ze severu, z Ústí, a jeden Michal Ambrož.

A hudbu?

Hudbu jsem dělal většinou já. Pak kytarista Michal Pelant, Tomáš Vartecký, P.B.CH. mi napsal jednu písničku a jednu mi dal producent Kipper Eldridge.

Jak jsi vůbec přišel na nápad spolupracovat s producenty z Anglie Kipperem Eldridgem a Stevenem Lyonem?

Já se znám dlouho s partnerkou Laca Vajdičky, ještě z dob, kdy dělala PR u Universalu, a teď spolu mají firmu Brainzone. Oni přišli s nápadem, že bychom se mohli podívat do Londýna. Maj tam hodně známých mezi producenty, a tak jsme si dali pět šest schůzek

… a bylo?

Bylo. Já už jsem měl zkušenost s deskou Kollerbandu z roku 2004, kdy s námi dělal americký producent David Bianco, který dostal Grammy za Toma Pettyho and the Heartbreakers a spolupracoval na prvních deskách Red Hot Chili Peppers a bylo to stejný. Oni makaj od nevidím do nevidím a za měsíc s nima uděláš desku. Jinak bys ji dělal měsíce tři.

Máš pocit, že taková hvězdná produkce, mix v Londýně a mastering v Sterling Sound v New Yorku desce nějak výrazně pomůže?

Hele, to já nevím, já myslím, že půjde stejně

a vybrali jsme si tyhle dva. Aby dělal Kipper celou desku, na to bych asi neměl, to bychom nezaplatili, ale Steve je o něco levnější, tak jsme je dali takhle dohromady. Steve nakonec udělal devět věcí a Kipper čtyři.

Byly rozhodující i reference, s kým dělali?

To taky. Ale prvotní idea byla spíš taková, že nám s tím pomůžou, něco se naučíme, bude to rychlý…

Trendy moc nesleduju, mně se jedná o písničky

hlavně o písničky. Jestli to dělal Franta nebo Tonda, je lidem celkem fuk. Buďto v nich ty skladby zůstanou, nebo ne. Ale dělat s někým jiným je občas občerstvující. Člověk se tak nějak bojí dělat s lidma mimo svůj okruh, aby mu to nenabořilo auru nebo nezkazilo styl, ale myslím si, že jít trošku do světa je dobrý.

A měli jste všechno napsaný, připravený, nebo jste šli naopak čistý do studia a všechno vznikalo až tam?

Na první natáčení jsme moc připravený nebyli, taky jsme skoro všechno vyhodili a jen něco málo z toho předělaný použili dál. Ale pak už jo. Všechno bylo napsaný dopředu a soustředili jsme se jen na nahrávání a produkci. Je nutný říct, že producenti by měli

pracovat tak, aby z tebe vytáhli to nejlepší, co v tobě je, a když se jim to prostě nedaří nebo nezdá, měli by zvolit jinou cestu a přístup. A každá píseň taky vzniká trochu jinak. Natočili jsme třeba věc a pak zjistili, že zní jako Gipsy Kings v jejich nejhorších letech. Tak jsme to radši celý smazali a začali znovu. Někdy strašně chceš udělat to nejlepší, ale je to jako když spolu vaří dva lidi a každýmu chutná něco jinýho.

Hádali jste se?

Nehádali, ale nastávaly občas srandovní situace. Steve si jednou vymyslel, že chce do nějaký písničky natočit dívčí sbor. Tak jsme sehnali zpěvačky z Mikulova, nahráli jsme to tam, a už když se to točilo, jsem si říkal, že za prvé nechci jezdit se zpěvačkama, ne že

Komunikovat s patnácti tisíci lidmi já moc neumím

bych měl něco proti ženám, ale mám v kapele radši kluky, a za druhý, prostě to znělo najednou divně. Jemu se to asi líbilo, mně vůbec. Musel jsem mu říct asi pětkrát, ať je vyhodí (smích).

Deska se mi zdá hodně nerádiová, jaký jsi měl ambice? Udělat si album hlavně pro sebe nebo…?

My jsme chtěli původně natočit deset songů. Je jich třináct. Nakonec se ukázalo, že čas, který na něco máš, není určující, když to fakt chceš. Že se vždycky nějak vejdeš. A trendy já moc nesleduju, mně se jedná o písničky. Jestli je budou hrát rádia nebo ne, stejně neovlivníš. Když uděláš desku pro rádia, tak z toho nakonec většinou nehrajou nic. To jsme taky kdysi s Lucií zkoušeli a oni nakonec vytáhli něco, co by sis nikdy nemyslel, že by mohli. Nebo uděláš recesistickou věc, jako jsme spáchali s Lucií písničku Zkamenělý dítě, ke který napsal začátek Dáda Albrecht, celá vznikla u dvou flašek vína a text byl napsanej za čtvrt hodiny. Moc jsme se u toho nasmáli. A pak to slyšíš v rádiu a nechápeš, jak se to mohlo stát. Nebo když mi v roce 1994 Oskar Petr napsal písničku Chci zas v tobě spát, tak se nikde nehrála. Až když se jí dotkla kouzelným proutkem skupina Lucie, zahráli jsme si ji v Opeře a vydali na desce, začala ji najednou rádia hrát. Takže to se nedá naprogramovat. Proto se ani nesnažím psát nějaký trendy do rádia. Možná bych to i dokázal, ale pro mě je důležitý hrát věci, který budou fungovat na koncertech, a na to jsme se soustředili primárně.

Desku jsi začal dělat hned po velkolepém turné Lucie, užili jste si ho?

Já myslím, že jo. Těch koncertů mělo být původně jenom pět, nakonec jsme jich hráli dvanáct. Takže z malý tlustý šnůry se vyklubala trochu větší. Třikrát vyprodaná O2 arena byl masakr a to po nás chtěli uspořádat ještě čtvrtou. Ale zahráli jsme si i na malejch placech, což je dobře. Ono komunikovat s patnácti tisíci lidmi... já to jako moc neumím. Když jsi zavřenej celej rok doma a pak máš dělat frajera před takovou masou, nesmíš na to moc myslet, ale stejně je těch lidí hodně (smích). Fóry, co ti zabírají v klubu, ti najednou nejdou přes pysk.

Chystáte dál něco společného?

Teď ne, možná tak za dva roky. Nikdo z nás

Jak se ti spolupracuje s Brainzone?

Sice jsme teď začali, ale dobře. Oni do ničeho nezasahujou, což mi vyhovuje. A starají se o PR. Poslední desku jsem si dělal sám a podle toho to taky vypadalo.

Kdyby přišli zase komouši, tak to mám jenom kilák přes čáru

Takto probíhalo nahrávání desky ČeskosLOVEnsko v moravském Mikulově. Potleskem se zapojil i britský producent Kipper Eldridge (druhý zprava).

si totiž nechtěl nechat rozpadnout vlastní kapelu kvůli původním pěti koncertům Lucie.

Hrozilo to?

No, třeba s tou mojí jsme nekoncertovali celý rok. Ale zase jsme připravili materiál na novou desku, protože času bylo vlastně relativně dost. A ve výsledku jsem rád, že můžeme po pěti letech konečně hrát nový věci.

Co věčná otázka, jestli s Lucií napíšete a nahrajete něco nového?

Říkali jsme si, že zkusíme napsat pár písniček, někde to dobře nahrajeme a možná z toho něco vypadne. Ale myslím si, že to pro kapelu vlastně není úplně nejdůležitější. I když novej singl by se možná hodil. Ale víš, jak to je. Udělat desku trvá rok. Třeba

Říkal jsi, že nesleduješ trendy, tak mě napadá, jestli vůbec absorbuješ současnou českou scénu?

Ale jo. Líbí si mi třeba obě desky Muchy. Je to takový příjemně drzý, holčičí a musím

písnička, co jsem hrál na vaši obálku, je stará přesně pět let. Na tu nahrával bubny Martin Valihora ještě ve starým studiu v Jinočanech.

Zatím tři koncerty

I když deska ČeskosLOVEnsko vyšla první jarní den, na jaře David Koller s kapelou odehraje jen tři koncerty. 30. května v Ostrovu nad Ohří, 4. června v Praze a o deset dní později v Brně. „Těším se do pražskýho Fora Karlín, v Brně budeme hrát na nádvoří hradu Špilberk, což bude taky fajn. Celý turné pojedeme na podzim. Už teď to ale bude se vší parádou, chystáme světla, projekce, velkej aparát. Přibereme asi ještě jedny bicí, takže se na dvou budeme točit čtyři. Adam, Tomáš Marek, Víťa Halška a já. Plus nějaký vibrafony a perkuse,“ říká o chystaných koncertech David Koller.

říct, že to dává tuzemskejm textařům citelně na prdel. Jsou otevřenější a nebojí se říct naplno, co si myslí. Ono i to sprostý slovo musí mít fór a poetickej přesah. Já jsem vlastně teď taky Moravák (smích).

A baví tě Morava?

Jasně, je tam klid, tepleji, jseš furt venku, jen otevřeš dveře na zahradu... To tady nemáš. A kdyby přišli zase komouši a já to stihnul, mám to jenom kilák přes čáru (smích).

Jen si nedělej legraci...

Já si ji nedělám. Když to vidíš... Ty dva texty jsou drsný, co? Ty jsem si nechal udělat na míru (smích).

No, pravda je, že nejsou ani tak metaforický, jako spíš hodně drsně adresovaný a konkrétní. Nemáš strach, že je budou lidi glosovat a poukazovat na to, že se jedná de facto o protestsongy?

Hele, jestli za to na mě budou naštvaný nějaký lidi, budu rád, aspoň budu vědět, který to jsou. Protože to, co se tady děje, je vrchol. Bezbřehá korupce neustále dokola, pětadvacet let nás nějaký starý fízlové drží jako rukojmí, až mi připadá trochu zbytečný tady ještě bydlet. Hlavně mladá generace by si v tom měla udělat pořádek. Když bude chtít něco změnit, bude se muset přidat k nějakýmu inteligentnímu a nezkorumpovanýmu lídrovi.

Jsou tady vůbec nějaký?

Já myslím, že jo. Ale víš, jak to teď je. Samej bejvalej fízl. Papíry, kdo kde byl, se všechny ztratily. A když se náhodou neztratily, tak si

zase dotyční nemůžou vzpomenout. „Už si nepamatuju,“ to je jak na fízlárně. Za totáče jsem byl furt někde na policii. Měl jsem dlouhý bílý vlasy a cítil jsem je, už když byli za druhým rohem, to bylo hrozný. Pokaždý tě nutili na někoho něco říct, cokoli, jakákoli informace se jim hodila. To jsi furt musel říkat „nevim“, „nepamatuju si“, „nerozumím otázce“, „to asi ne“ a oni tě nakonec zmlátili a vyrazili.

Taky to dost lidí nevydrželo a donášelo…

Jo, taky znám takový. I od muziky.