Po loňské rvačce ve Stodolní ulici skončil s krvácením do mozku a nejistými prognózami v nemocnici. O osm měsíců později zpěvák a skladatel Michal Hrůza v pražském Foru Karlín, před tisícovkami rukou držících papírová srdce s nápisem „Vítejte zpátky“, odehrál svůj první velký koncert po úrazu. A předvedl výkon bez většího zaváhání a trapné touhy po dojáku.

text Lucie Drugdová

foto jan nožička

Tvrdit, že všichni, kdo v našlápnutém karlínském Foru ječí, dupou a tleskají, když Michal Hrůza odpálí hitovku 1+1, jsou jeho zarytí fanoušci, by bylo přinejmenším naivní. Je zřejmé, že část lidí byla zvědavá, jak zpěvák zvládne svůj první velký koncert po osmi měsících, co se v ostravské ulici hříchu zapletl do rvačky a skončil s poraněním mozku na dva týdny v umělém spánku.

Třiačtyřicetiletý muzikant a jeho Kapela Hrůzy o soucit ale rozhodně nestojí, což je patrné už při hitech jako Bílá velryba nebo Ráno. Ty totiž odehrají s nasazením, z něhož je každému v sále jasné, že spoléhání se na přivřené oči a potlesk z lítosti není v plánu. Publikum, které je složené z náctiletých

partiček, šedesátiletých milenců i manželů ve středním věku, kteří často evidentně nesehnali hlídání pro děti, odpovídá aplausem a máváním srdíčky s nápisy „Vítejte zpátky“ a „Děkujeme“.

Společně s prvním ze sedmi hostů Ondřejem Ládkem alias Xindlem X, jeho mandolínou a peckou Katamarán dostává Hrůza fanoušky blízko bodu varu, kde je pak ještě přihřívá Michal Malátný. Frontman kapely Chinaski si totiž k duetu vybral Zejtra mám, jehož provařenost vyvolává pařící trans sama o sobě. Jistotou v hlase, hře na kytaru i celkovém projevu Hrůza gumuje přítomným z hlav věty o výpomoci čtecím zařízením i nedůvěru v jeho schopnost vystupovat. Jediné, co si

Forum Karlín, Praha, 19. 3. 2015

snad produkce mohla odpustit, jsou laciné a nicneříkající projekce. Hodí se spíše do Holešovic za autodrom ke stánku s cukrovou vatou.

Komu do této chvíle chyběla právě nějaká ta slaďárna, tomu ji servíruje Klára Vytisková ze skupiny Toxique. Zpěvačka s Hrůzou vystřihne filmový duet Venuše přes půlku sálu a pak ještě bok po boku přidávají Duši do vesmíru, což je jeden z nejsilnějších momentů celého koncertu. Aneta Langerová připomíná Vodu živou, jejíž text napsal právě Hrůza, a v Písni kovbojské za Lenku Dusilovou zaskakuje Anna K. Hosté, mezi kterými nechybí ani bývalý bubeník kapely Ready Kirken Adam Jánošík nebo zpěvák David Koller, svým chováním nepůsobí jako figurky

záměrně nasazené do hry na city. Když tedy zpěváka poplácají po zádech, krátce objímají nebo mu stisknou ruku, je to celé tak nějak přirozené, uvěřitelné, nenásilné a vlastně úplně normální.

Malým kýčem by pro někoho možná mohlo být vypouštění konfet, sypání „sněhu“ při skladbě Sněhulák nebo závěrečný gejzír jisker během Zakázaného uvolnění. U příležitosti oslavy zpěvákova „znovuzrození“ to ale ve výsledku nepůsobí rušivě ani trapně. Koncert se tak obešel bez patosu, ubrečených proslovů a srdceryvných děkovaček. Závěrečné tóny hitovky Napořád pak už jen potvrdily, že Michal Hrůza se dokázal „vrátit zpátky“.