text jaroslav špulák (právo)

foto archiv Zdeňka Bíny

Člověk je jen nástroj

Zdeněk Bína patří od poloviny devadesátých let k nejtalentovanějším kytaristům a skladatelům české scény. Proslavil se s kapelou -123 min. a momentálně vydává první sólové album Bird. Celé je nahrál sám a tvrdí, že hudebník v sobě musí mít pokoru.

Poslední album skupiny -123 min. Dream vyšlo v roce 2009. Dávno poté, kdy tato parta obdržela od Akademie populární hudby Anděla za rok 1999 pro objev roku, i poté, kdy vydala úspěšná alba Shooba Dooba (1999) a Try (2001). Před šesti lety už její hvězda pohasínala, i proto bylo Dream labutí písní.

„Konec skupiny -123 min. vnímám tak, že určité etapa mého života byla vystřídána jinou. Není to spánkový režim, kapela prostě skončila, tak jako skončilo mnoho jiných. Já se rozhodl dělat hudbu jiným způsobem a nemám v sobě žádný blok, který by mi bránil to naplnit. Nemám v sobě ale ani blok vůči -123 min. Za tři roky nám klidně může rupnout v hlavě a rozhodneme se nahrát

desku i vyjet na turné,“ říká Bína o konci skupiny, na jejíchž křídlech se jako vynikající muzikant i skladatel dostal do povědomí.

V příštím životě basákem

Do realizace alba Bird, které vydal na konci loňského roku, šel ale sám za sebe. Všechny písně složil, otextoval, nahrál do nich veškeré nástroje a ještě je spolupodílníkem společnosti Zebra And Cloud, která desku vydala.

„Vše vychází z přirozenosti. V hlavě mi začaly nabíhat nápady a motivy na písničky, v nichž jsem automaticky slyšel všechny hlasy, nástroje i aranže. Pochopil jsem, že je pro mě důležité to zaznamenat právě z toho jediného

Hudbu, kterou chci předat lidem, chci zbavit jiných muzikantských tendencí

způsobem uchopit a jakou novou roli by hudební nástroje měly ve skladbě mít. „Měly by to být vlastní příběhy, které nenaruší to, o co ve skladbě jde,“ říká a dodává, že například jeden basový part shodil šestnáctkrát ze stolu, než se dobral linky, která mu vyhovovala.

Zdeněk Bína je především zpěvák a kytarista. Ostatní nástroje ale miluje také, na mnohé hraje už delší dobu. „Nedá se říct, který mám nejvíce nebo nejméně rád. Teď bych si ale například přál, abych ve svém příštím životě byl basákem a v tom dalším bubeníkem,“ usmívá se. „Do baskytary jsem se při nahrávání alba zamiloval, a pokud jde o rytmický cajon, od začátku jsem věděl, že na desce bude. Jeho úlohou je ale spíš naznačovat. Rytmika na tomhle albu větší roli nemá, více úderů by odvádělo pozornost od příběhu, který je v hudbě nejdůležitější,“ říká Bína.

Soudí také, že k vyjádření v jeho skladbách není potřeba mnoha úderů nebo tónů. Spíš bylo důležité se zamyslet, jak je netradičním

zdroje, kterým jsem já sám. Když má člověk k písničkám od začátku vztah a zná esenci, ze které vznikají, je citlivý na to, aby aranže a přístup jiných nástrojů původní vizi nerozsekaly. Postupem času pro mě začalo být důležité, abych hudbu, kterou chci předat lidem, zbavil jiných muzikantských tendencí,“ vysvětluje Bína.

Každý muzikant dostal svůj dar zadarmo a nikdo přesně neví, proč se to stalo

Dodává také, že podle něho je člověk spíš nástroj, nikoli geniální tvůrce. „Všechny ty reakce, které mohou být opěvné, je třeba přijmout s radostí, ale nelze je brát osobně. Každý muzikant dostal svůj dar zadarmo a nikdo přesně neví, proč se to stalo. Práce na hudbě nám činí celoživotní radost, ale je třeba si uvědomit, že všechno se děje jenom proto, že existuje hudba. Na koncertech jsou diváci stejně důležití, jako je muzikant. To všechno jsem se snažil mít na mysli, když jsem vytvářel Bird,“ uzavírá svůj pohled na věc Bína.

Nechce vracet čas

Přemýšlí dnes Zdeněk Bína o hudbě jinak než v době existence skupiny -123 min.? „Nemám to tak, že bych chtěl vracet čas, abych už nedělal stejné chyby, jaké jsem dělal tenkrát. Všechno bylo pro můj vývoj důležité. Myslím si, že mě nejvíce formoval častý kontakt s posluchači, každý koncert, který jsme s kapelou absolvovali. Fascinovalo mě, co všechno se může dít, když jsou v sále lidi a muzikanti. Z toho vznikal můj jakýsi vnitřní kodex, který mi určil, jak chci s hudbou zacházet,“ vysvětluje.