-
Když se poprvé konal soulový allnighter na Vítkově, moc lidí nevědělo, o co vlastně jde. Osmé pokračování noci, během níž zní stará, pozapomenutá soulová hudba, už zaplnilo prostorný sál kulturního domu Na Maninách. A tančilo se ve stylu.
text Honza Vedral (mf dnes)
foto Miloš Potužák
Kultovní soulová noc našla novou Domovinu
Prague Allnighters
3
naživo
1
-
KD Domovina, Praha, Praha, 13. 3. 2015
Scénář soulového večera pod značkou Prague Allnighters se vlastně – na rozdíl od prostor – příliš nemění. Za gramofony se střídají rezidentní dýdžejové Mr. Cat, Path a Buqi, které doplňují hosté. Tentokrát to byl Scot James, jenž se na rozdíl od tuzemských dýdžejů nebojí ani mikrofonu. Sálem zní písničky, které byly ve své době hity, i ty, které se nikdy do žebříčků nedostaly a jejich amfetaminový rytmus a sladké melodie došly ocenění na parketech anglických kasin a tančíren.
Právě ty začínají večírky Prague Allnighters připomínat čím dál tím víc. V případě holešovického sálu Domovina už od vchodu, který byl svou zašlostí, kachlíky a pozvánkami na lekce bojového umění a dalšími letáky v silném kontrastu s tím, co se dělo vevnitř. Přes opatrný začátek se totiž vkusně zrenovovaný sál rychle zaplnil tanečníky, kteří v tom, co se na parketě sluší, zdaleka netápali tak jako třeba před rokem.
A tak, i když náš oficiálně nejlepší soulový tanečník Robin Marhold tentokrát procházel večírkem na berlích a jeho „sok“ a kámoš Hadgi oddřel v propoceném tílku většinu show sám, bylo na co koukat. A tance většiny návštěvníků, z nichž se řada učila správné pohyby na workshopech v klubu Buben, na parketě už nepřipomínaly jen pozapomenuté otočky, které jim utkvěly v paměti
z absolutoria tanečních. Ubyly i vytahané svetry a bundy, přibyly naleštěné boty, saka a skvěle padnoucí šaty.
Na osmém pokračování bylo zkrátka patrné, že Prague Allnighters nabírají a ve všech směrech pilují styl, který tenhle večírek chtěl mít od první edice. Stylová byla vlastně i „kuřárna“ s otevřenými okny, do které se chodili tancem rozhicovaní návštěvníci ochladit. Nekuřáci si v tomto směru vystačili s ledově namraženým Jägermeisterem, který na allnighterech nemůže chybět, i když jeho ataky na ladnost tanečních pohybů kolem třetí ráno a dál bývají ve vybraných případech kruté. Ale i to k tomu patří.
A ještě jedna důležitá věc, která svědčí o tom, že soulové allnightery konané u nás nejsou jen slepě importovaná retro zábava nadšenců s nakažlivým entuziasmem. Pražské večírky už začínají mít své vlastní hity a specifika. Těžko říct, co by pozapomenutá píseň Modrý vřes z repertoáru Marty Kubišové udělala ve své době s návštěvníky ve slovutném wiganském kasinu. Ale pražští soulboyové a soulgirls si ji ten večer na dýdžejích dokázali „vykřičet“ k tanci hned několikrát. Píseň v češtině dokonce povedený večer efektně zakončila. Schválně kolik ještě takových je a kam až tohle soulové šílenství jednou doroste.
naživo
3
2
-
naživo
3
3
Předchozí článek:
První křížek na krku aneb 15 obrazů památného večera
Další článek:
Archive