Dvacetiletý písničkář Jakub Ondra začal s vystupováním na veřejnosti už v patnácti. Prvotní motivace? Chtěl ventilovat pocity z rozchodu. Nyní pro něj busking – tedy pouliční umění – představuje něco, bez čeho si svůj život nedokáže představit. A má našlápnuto i do zahraničí.

Ondra zatím vydal dva singly v češtině – Malý princ a Výhledy, které vznikly v produkci Martina Ledviny. Nyní v Hamburku nahrál singl On The Menu, který v Německu vydá během léta Sony Music.

Na ulici hned víte, na čem jste, protože máte od publika okamžitou reakci

Na ulici jste začal vystupovat při ročním pobytu v Nizozemí. Co vás k tomu vedlo?

Tehdy jsem se rozešel se svou první holkou, což je svým způsobem zlomové asi pro každého puberťáka. Styděl jsem se za někým jít a začít o tom mluvit. Hudba se pro mě v tu chvíli stala platformou pro ventilování vlastních mizerných pocitů. Když jsem se vyzpíval lidem na ulici, bylo mi líp.

Jak na své první hraní vzpomínáte?

Přišlo mi fakt hodně špatné. Byl jsem ohromně nervózní – klepaly se mi ruce i nohy. Hodně mi to ale otevřelo oči. Na ulici totiž hned víte, na čem jste, protože máte od publika okamžitou reakci.

Jakou jste měl vy?

Smíšenou. Lidi buď procházeli, nebo se zastavovali a dávali mi peníze.

Poté jste začal chodit na ulici pravidelně?

Ano. Uvědomil jsem si, že si tím můžu vydělat peníze. A ty jsem potřeboval, protože jsem si chtěl koupit nové věci. Pak mě časem začalo vystupování bavit. Ze začátku jsem zpíval výhradně vlastní tvorbu, ale skončil jsem u toho, že už zpívám většinou převzatou. Na ulici potřebujete získat lidi na svou stranu a nalákat je, aby se zastavili, což je snazší s písněmi, které znají.

Díky ulici jste se dostal až k točení desky u producenta Martina Ledviny. Jak přesně to bylo?

Peníze vydělané z ulice jsem utratil za natočení tří naprosto příšerných demáčů. Odeslal jsem je do různých vydavatelství. Ozvali se mi lidé z Universal Music, podepsali se mnou smlouvu, a tak jsem se dostal k nahrávání s Martinem Ledvinou. Před nějakou dobou

jsem tuhle spolupráci rozvázal, ale s lidmi z Universalu máme pořád dobré vztahy. Fandím jim s novými projekty.

Jsou vám bližší kluby, nebo hraní na ulici?

Já to mám tak, že někam přijedu, hraju na ulici a pak třeba dostanu nabídku, abych vystoupil někde v klubu. Co se týče srovnání, tak na ulici nemám žádný piedestal. Jsem na stejné úrovni jako publikum – ať už to vnímáte metaforicky, či ne. Hraní na ulici mi dává pokoru, někdy i tak velkou, že mám většinu času zavřené oči. Spojení s publikem je však mnohem užší, když si na tu bezprostřednost zvyknete. Vystoupení v baru či klubu mi dává zase víc příležitostí ulítnout, dát ze sebe víc, než ve mně je. Paradoxně pro mě byl mnohem menší stres hrát pro tisíce lidí na jednom fesťáku než pro hlouček venku.

Jaká je vaše motivace stále chodit hrát na ulici?

Začal jsem tak a je to pořád má srdcovka, které se nechci vzdát, i kdyby se mi podařilo cokoli na světě.

Paradoxně pro mě byl mnohem menší stres hrát pro tisíce lidí na jednom fesťáku než pro hlouček venku

V současnosti vystupujete hodně v Německu. Jak jste se tam dostal?

Jezdil jsem tam občas už od začátku. A pak jsem dostal nabídku od Sony Music v Hamburku. Začátkem léta tam budu mít pronajatý byt a doufám, že také hodně práce mimo ulici.

Minulé léto jste chtěl v Česku vydat debutovou desku. Proč z toho nakonec sešlo?

Začal jsem o věcech přemýšlet kolem a kolem a došel jsem k závěru, že mě to už od začátku táhlo více ven. Navíc mě baví velké výzvy. Chci dělat to nejlepší, co dovedu, a čekat, kam mě to zavede. Německo pro mě byla jasná volba. Debutová deska vyjde stejně, pravděpodobně někdy koncem léta, ale bude v angličtině.

Zařadíte na ni i své dvě české písně Malý princ a Výhledy?

Ne. Kdo by to v Německu poslouchal?

Takže už vůbec neplánujete hrát pro české publikum?

Když bude mít singl On The Menu úspěch, věřím, že ho nasadí i v Česku. V tuhle chvíli to pro mě ale není prioritní. Momentálně je důležitá práce a promo v Německu.

Hodláte se držet písničkářské vlny, nebo chcete také experimentovat?

Rozhodně experimentovat. Vždy ale v rámci sebe. Dlouhou dobu jsem se snažil trefit do nějakých předkreslených terčů, to už teď rozhodně dělat nebudu. Debut bude mít folkový základ, ale v poslední době mě hodně začala bavit taneční muzika, což se promítne i na desce. Tu se mnou bude točit Štěpán Krtička, který mě bude doprovázet i na koncertech na cajón a beatpad.

Plánujete desku prezentovat i na ulici?

Rozhodně. Pár písniček už dokonce hraju a lidi se při nich zastavují a poslouchají je.

Co vás v tvorbě inspiruje?

Momentálně cestování. Vyrovnávám se díky němu sám se sebou a tím, co se okolo mě děje. V dnešní době je toho na člověka moc. Tak si nechávám také čas sám pro sebe a pořád někam jezdím. Teď jsem byl na Srí Lance a v Thajsku. Dalo mi to hodně podnětů k přemýšlení. Předtím mě inspirovaly vztahy a doufám, že ještě budou. Stále tak nějak žongluju na všech frontách, třeba se do toho všeho přidá i nějaká holka. A také bych rád nahrál pár věcí na Islandu.

Proč zrovna tam?

Je to hrozně divná země, vždyť tam lidé věří na elfy, bouchají tam sopky… Přijde mi hodně zvláštní. Izolovaná, ne tak moc ovlivněná. Myslím si, že by mi poznání téhle země se vším všudy pomohlo získat nový úhel pohledu na věc.

Po těchto dvou singlech už prý Jakub Ondra své pokusy s češtinou ukončil.